Třída Avenger (1940)
Třída Avenger byla třída eskortních letadlových lodí z období druhé světové války. Společně s třídou Long Island (Archer) to byly první eskortní letadlové lodě objednané pro britské královské námořnictvo na základě zákona o půjčce a pronájmu. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Jedna byla bezprostředně po dokončení předána americku námořnictvu. Ve službě byly v letech 1941–1945. Za války byly dvě potopeny. Jedna byla po vyřazení provozována francouzským námořnictvem.[1]
| Třída Avenger | |
|---|---|
_underway_at_sea%252C_in_1943.jpg.webp) USS Charger (CVE-30) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | United States Navy Royal Navy Francouzské námořnictvo |
| Typ | eskortní letadlová loď |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Nairana |
| Nástupce | třída Attacker |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 10 366 t (standardní) 15 125 t (plný)[1] |
| Délka | 150 m |
| Šířka | 21,2 m (na vodorysce) 23,7 m (max.) |
| Ponor | 7,67 m |
| Pohon | 4 diesely 1 lodní šroub 8500 shp |
| Rychlost | 16,5 uzlu |
| Dosah | 15 000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 555 |
| Výzbroj | 3× 102mm kanón (3×1) 15× 20mm kanón (4×2, 7×1) 6× 12,7mm kulomet (6×1) |
| Letadla | 15 |
| Radar | typ 79, typ 271 |
Pozadí vzniku
Stavba této třídy určené pro Velkou Británii byla objednána v amerických loděnicích na základě zákona o půjčce a pronájmu. Plavidla byla postavena s využitím trupů transportních lodí typu C3, rozestavěných loděnicí Sun Shipbuilding & Drydock Co. v Chesteru.[1]
Jednotky třídy Avenger:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštění na vodu | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| HMS Avenger (D14) (ex Rio Hudson) | Bethlehem | 1939 | 27. listopadu 1940 | 2. března 1942 | Dne 15. listopadu 1942 torpédována poblíž Gibraltaru německou ponorkou U 155. Potopila se během tří minut. Zemřelo 505 členů posádky. |
| HMS Biter (D97) (ex Rio Parana) | Atlantic Basin Iron Works | 1939 | 18. prosince 1940 | 1. května 1942 | Roku 1945 vrácena USA. Dne 9. dubna 1945 zařazena francouzským námořnictvem jako Dixmude, nasazena v Indočíně, od roku 1949 sloužila k transportu letadel, od roku 1960 plovoucí kasárna, roku 1966 vrácena do USA.[2] |
| USS Charger (CVE-30) (ex Rio de la Plata, ex HMS Charger, D27) | Newport News | 1940 | 1. března 1941 | 2. října 1941 (UK) 3. března 1942 (USA) | Dne 4. října 1941 předána USA, vyřazena roku 1946.[3] Přestavěna na obchodní loď Fairsea, vyřazena 1969.[4] |
| HMS Dasher (D37) (ex Rio de Janeiro) | Tietjen & Lang | 1940 | 12. dubna 1941 | 1. července 1942 | Dne 27. března 1943 byla na řece Clyde zničena vnitřním výbuchem. Zemřelo 378 lidí. |
Konstrukce
Plavidla měla klasické uspořádání s průběžnou palubou a malým ostrovem na pravoboku (pouze Avenger měl hladkopalubové uspořádání). Neměla žádné pancéřování, ani protitorpédovou ochranu. Letovou palubu s hangárem spojoval jeden výtah. Jedna loď nesla 15 letadel. Například nesl v srpnu 1942 dvanáct stíhaček Sea Hurricane a tři bombardéry Swordfish. V dubnu 1944 nesl Bitter sedm stíhaček Wildcat a jedenáct Swordfishů. Ty startovaly pomocí jednoho katapultu H-II. Obrannou výzbroj tvořily tři 102mm kanóny, patnáct 20mm kanónů a šest 12,7mm kulometů. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Sun-Doxford o výkonu 8500 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu. Dosah byl 15 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Operační služba
Plavidla byla nasazena ve druhé světové válce.[1]
Odkazy
Reference
- AVENGER escort aircraft carriers (1941-1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- DIXMUDE escort aircraft carrier (1942/1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- CHARGER escort aircraft carrier (1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- (BAVG-4) / HMS CHARGER (D27) / USS CHARGER (AVG-30) (later ACV-30 and CVE-30) [online]. Navsource.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
