Třída Nairana
Třída Nairana byla třída eskortních letadlových lodí britského královského námořnictva z období druhé světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1943–1952. Žádná nebyla ve válce ztracena.[1] Jedna byla po vyřazení krátce provozována nizozemským námořnictvem.[3]
| Třída Nairana | |
|---|---|
 HMS Nairana (D05) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Royal Navy Nizozemské královské námořnictvo |
| Typ | eskortní letadlová loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Pretoria Castle |
| Nástupce | třída Avenger |
| Technické údaje Nairana[1] | |
| Výtlak | 13 825 t (standardní) 17 210 t (plný) |
| Délka | 160,9 m |
| Šířka | 20,8 m |
| Ponor | 7,82 m |
| Pohon | diesely 2 lodní šrouby 10 700 hp |
| Rychlost | 17 uzlů |
| Dosah | 13 000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 700 |
| Výzbroj | 2× 102mm kanón (1×2) 16× 40mm kanón (4×4) 16× 20mm kanón (8×2) |
| Letadla | 18 |
| Radar | typ 277, typ 281B, typ 293 |
| Technické údaje Campania[2] | |
| Výtlak | 12 450 t (standardní) 15 970 t (plný) |
| Délka | 164,6 m |
| Šířka | 21,3 m (navodorysce) |
| Ponor | 6,96 m |
| Pohon | diesely 2 lodní šrouby 12 000 hp |
| Rychlost | 17 uzlů |
| Dosah | 17 000 nám. mil při 16 uzlech |
| Posádka | 700 |
| Výzbroj | 2× 102mm kanón (1×2) 16× 40mm kanón (4×4) 16× 20mm kanón (8×2) |
| Letadla | 18 |
| Radar | typ 277, typ 291 |
Pozadí vzniku
Trojice eskortních letadlových lodí této třídy vznikla přestavbou rozestavěných rychlých nákladních lodí. Přestavbu provedly loděnice John Brown & Co. v Clydebanku, Swan Hunter ve Wallsendu a Harland & Wolff v Belfastu. Plavidla byla do služby přijata v letech 1943–1944.[1]
Jednotky třídy Nairana:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštění na vodu | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Nairana (D05) | John Brown | 1941 | 20. května 1943 | 3. prosince 1943 | Od března 1946 do května 1948 zapůjčena nizozemskému námořnictvmu jako Karel Doorman.[3] Roku 1948 přestavěna na nákladní loď Port Victor.[1] |
| Vindex (D15) | Swan Hunter | 1942 | 4. května 1943 | 3. prosince 1943 | Roku 1947 přestavěna na nákladní loď Port Vindex.[1] |
| Campania (D48) | Harland & Wolff | 1941 | 17. června 1943 | 7. března 1944 | Od roku 1949 transport letadel, roku 1952 využita při jaderných testech, roku 1955 sešrotována.[2] |
Konstrukce (Nairana)
.jpg.webp)
Plavidla měla klasické uspořádání s průběžnou palubou a malým ostrovem na pravoboku. Neměla žádné pancéřování. Letová paluba měla délku 153,3 metru. S hangárem spojoval ji jeden výtah. Jedna loď nesla 18 letadel (někdy ale více). Například Vindex nesl v říjnu 1944 čtyři Wildcat a dvanáct bombardérů Swordfish. Ty startovaly pomocí jednoho katapultu C-II. Obrannou výzbroj tvořily dva 102mm kanóny, šestnáct 40mm kanónů a šestnáct 20mm kanónů. Pohonný systém tvořily diesely Doxford o výkonu 10 700 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 13 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- VINDEX escort aircraft carriers (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- CAMPANIA escort aircraft carrier (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- KAREL DOORMAN escort aircraft carrier (1943/1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
