Třída Acre

Třída Acre byla třída torpédoborců brazilského námořnictva. Konstrukčně vycházela z britských torpédoborců třídy G a H. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1949–1974. Všechny byly vyřazeny.

Třída Acre
Araguaia (D-14)
Obecné informace
UživateléBrazilské námořnictvo
Typtorpédoborec
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Marcílio Dias
Technické údaje Acre
Výtlak1340 t (standardní)
1800 t (plný)[1]
Délka98,5 m
Šířka10,7 m
Ponor2,59 m
Pohon2 parní turbíny, 3 kotle
2 lodní šrouby
34 600 hp
Rychlost33,5 uzlu
Dosah6000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka150
Výzbroj4× 127mm kanón (4×1)
6× 20mm kanón (6×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
2 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum

Pozadí vzniku

Brazilské námořnictvo objednalo u britských loděnic stavbu šesti torpédoborců třídy Jurua, které byly verzí britské třídy G a H. Po vypuknutí války byly torpédoborce zrekvírovány a zařazeny do britského námořnictva jako třída Havant. Brazílie následně rozhodla o stavbě šesti obdobných plavidel v domácích loděnicích. Konstrukce byla ovlivněna také soudobými americkými torpdoborci (třída Acre například měla jen jeden komín). Celou třídu Acre postavila brazilská loděnice Arsenal de Marinha v Rio de Janeiru. Kýly všech plavidel byly založeny roku 1940, stavba se však kvůli řadě obtíží velmi protáhla a poslední torpédoborec této třídy byl do služby přijat v prosinci 1951.[1]

Jednotky třídy Acre:[1]

Amazonas (D12, ex A1)1940194310. listopadu 1949Vyřazen 1973.
Araguari (D15, ex A2)1940194623. června 1951Vyřazen 1974.
Ajuricaba (D11, ex A3)19401945prosinec 1951Vyřazen 1964.
Acre (D10, ex A4)1940194510. prosince 1951Vyřazen 1964.
Araguaya (D14, ex A5)194019433. září 1949Vyřazen 1974.
Apa (D13, ex A6)19401945prosinec 1951Vyřazen 1964.

Konstrukce

První skupina (Acre, Ajuricaba)
Acre (D-10)

Výzbroj, radary a systém řízení palby pocházely z USA. Výzbroj Acre tvořily čtyři 127mm kanóny v jednohlavňových postaveních, šest 20mm kanónů (Ajuricaba nesla dva 40mm kanóny a čtyři 20mm kanóny), dva trojhlavňové 533mm torpédomety, dále dvě skluzavky a dva vrhače hlubinných pum. Pohonný systém tvořily tři kotle Babcock & Wilcox a dvě sady turbín General Electric o výkonu 34 600 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33,5 uzlu. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Druhá skupina (Amazonas, Araguari, Araguaya a Apa)
Araguari (D-15)
Amazonas (D12)

Plavidla druhé skupiny se lišila instalací čtyřhlavňových torpédometů a výkonnějším pohonným systémem. Ten tvořily tři kotle Babcock & Wilcox a dvě sady turbín Westinghouse o výkonu 45 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Modernizace

Během služby byly vybaveny radary SPS-6 a SPS-10. Posílena byla protiletadlová a protiponorková výzbroj. Torpédoborce tak nesly tři 127mm kanóny, čtyři 40mm kanóny, čtyři 20mm kanóny, 533mm torpédomety, dále osm vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum.[1]

Odkazy

Reference
  1. ACRE destroyers (1949-1951) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.