Třída Marcílio Dias

Třída Marcílio Días
	Greenhalgh
Obecné informace
Uživatelé	Brazilské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Pará
Nástupce	třída Acre
Technické údaje
Výtlak	1500 t (standardní); 2200 t (plný)[1]
Délka	108,8 m (max.)
Šířka	10,6 m
Ponor	3 m
Pohon	2 parní turbíny, 4 kotle; 2 lodní šrouby; 42 800 hp
Rychlost	36,5 uzlu
Dosah	6000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	190
Výzbroj	4× 127mm kanón (4×1); 4× 40mm kanón (2×2); 4× 20mm kanón (4×1); 4× 533mm torpédomet (1×4); 4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum

Třída Marcílio Dias byla třída torpédoborců brazilského námořnictva. Konstrukčně vycházela z amerických torpédoborců třídy Mahan. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1943–1972. Všechny byly vyřazeny.[1]

Pozadí vzniku

Trojice torpédoborců této třídy byla postavena na základě amerického projektu brazilskými loděnicemi Arsenal de Marinha v Rio de Janeiru. Z USA byla rovněž dodána řada klíčových komponentů, například pohonný systém, výzbroj a sonar. Stavba proběhla v letech 1937–1943. Původně měly nést pět 127mm kanónů a tři čtyřhlavňové torpédomety, během stavby ale byla tato výzbroj oslabena a naopak posílena protiletadlová výzbroj plavidel.[1]

Jednotky třídy Marcílio Dias:[1]

Mariz e Barros (D26, ex M1)	1937	1940	1943	Vyřazen 1972.
Marcílio Dias (D25, ex M2)	1937	1940	1943	Vyřazen 1966.
Greenhalgh (D24, ex M3)	1937	1941	1943	Vyřazenv1966.

Konstrukce

Výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny v jednohlavňových postaveních, čtyři 40mm kanóny, čtyři 20mm kanóny a čtyřhlavňový 533mm torpédomet. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě parní turbíny General Electric o výkonu 42 800 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Modernizace

Protiponorková výzbroj byla během služby posílena o dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog umístěné před můstkem. Na torpédoborci Mariz e Barros byl roku 1966 instalován čtyřnásobný protiletadlový raketový komplet Sea Cat. Systém nahradil jeden ze 127mm kanónů.[2]

Odkazy

Reference

GREENHALGH destroyers (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5. Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 183. (česky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[ref1-1] GREENHALGH destroyers (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky)

[ref2-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5. Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 183. (česky)