Sylvia Earle

Sylvia Alice Earle (rozená Reade, * 30. srpna 1935 Gibbstown) je americká mořská bioložka, oceánograf, objevitel, botanik a lektor. Od roku 1998 je vedoucí výzkumnou pracovnicí v National Geographic.[1] Earle se jako první žena stala vedoucí výzkumu v Národním úřadu pro oceán a atmosféru v USA a byla časopisem Time Magazine v roce 1998 jako první v řadě označena titulem Hrdina pro planetu. Je také součástí skupiny Ocean Elders, která se věnuje ochraně oceánu a jeho fauně. Řád zlaté archy, Hubbardova medaile, Cena kněžny asturské za svornost, Cena TED, Národní ženská síň slávy, Doktor věd na University of Edinburgh (2018) atd.

Sylvia Earle
Narození30. srpna 1935 (86 let)
Gibbstown
Alma materDukeova univerzita (do 1966)
Florida State University
PracovištěKalifornská univerzita v Berkeley
Oboryoceánografie a joule
OceněníŘád zlaté archy (1981)
Gold Medal of the Society of Woman Geographers (1990)
Národní ženská síň slávy (2000)
Cena TED (2009)
Rachel Carson Award (2009)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Sylvia Earle získala bakalářský titul na Státní univerzitě na Floridě (1955), magisterský titul (1956) a doktorát z fykologie (1966) na Duke University. Stala se kurátorkou fykologie na Kalifornské akademii věd (1979–1986) a vědeckou pracovnicí na Kalifornské univerzitě v Berkeley (1969–1981), stipendistkou Radcliffe Institute (1967–1969), což je součást Harvardovy univerzity, kde také pokračovala ve výzkumu až do roku 1981. Od roku 1980 do roku 1984 působila v Národním poradním výboru pro oceány a atmosféru.

V roce 1982 se svým pozdějším manželem Grahamem Hawkesem založili Deep Ocean Engineering, kde navrhovali, provozovali a posuzovali pilotované a robotické podmořské systémy.[2] V roce 1985 tým techniků Deep Ocean Engineering navrhl a postavil výzkumnou ponorku Deep Rover, která se potápěla do hloubek až 1000 metrů. Earle odešla ze společnosti v roce 1990 a byla jmenována vedoucí výzkumu v Národním úřadu pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration), kde zůstala do roku 1992. V této funkci byla Earle s ohledem na své odborné znalosti o působení ropných skvrn vyzvána, aby během války v Perském zálivu v roce 1991 vedla několik výzkumných cest k určení ekologické škody způsobené ničením ropných vrtů v Kuvajtu ze strany Iráku.[3]

V roce 1992 Earle založila Deep Ocean Exploration and Research (DOER Marine) pro rozvoj námořních technologií. Od roku 1998 je vedoucí výzkumnou pracovnicí National Geographic.

Vzhledem k jejím zkušenostem s úniky ropy Exxon Valdez a Mega Borg byla Earle v roce 2010 povolána k posouzení katastrofy Deepwater Horizon v Mexickém zálivu.

Vedle své práce v Mission Blue působí také na několika výborech, včetně Institutu pro ochranu mořských živočichů.

Mission Blue

V roce 2009 Sylvia Earle založila Mission Blue (také známá jako Sylvia Earle Alliance, Deep Search Foundation a Deep Search). Snaží se zde zajistit veřejnou podporu celosvětové síti chráněných mořských oblastí, Hope Spots, dostatečně velkých, aby zachránily a obnovily modré srdce planety. Vizí Mission Blue je do roku 2030 dosáhnout 30% ochrany oceánu a doposud je v této misi podporovalo více než 200 organizací (2019). Velkou podporou jsou přednášky TED.

S Mission Blue a jejími partnery vedla Sylvia Earle expedice do Hope Spots po celém světě. Mezi expedice patřily: Kuba v roce 2009, Belize v lednu 2010, Galapážské souostroví v dubnu 2010, Kostarika a Středoamerický dóm na začátku roku 2014 a Jihoafrické pobřeží na konci roku 2014.

V srpnu 2014 Netflix vytvořil dokument s názvem „Mission Blue“. Zaměřuje se na život a kariéru Sylvie Earle a na její kampaň Mission Blue k vytvoření globální sítě chráněných mořských oblastí. Do roku 2020 vytvořila Mission Blue po celém světě 122 Hope Spots.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sylvia Earle na anglické Wikipedii.

  1. Sylvia Earle, Oceanografické informace, fakta, novinky, fotografie [online]. National Geographic [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
  2. New York Times, "SCIENTIST AT WORK: Graham Hawkes; Závod o zdolání hlubin Černého moře", William J. Broad, 1993 August 3 (accessed 30 Juli 2012)
  3. HOLLOWAY, Marguerite. Oheň ve vodě. Scientific American. April 1992, s. 37–40. DOI 10.1038/scientificamerican0492-37. Bibcode 1992SciAm.266d..37H. (anglicky)

Literatura

Earle je autorkou nebo spoluautorkou více než 150 publikací, Národní knihovna však žádný překlad do češtiny neuvádí.[1] Například knihy:

  • Ellen, Prager; EARLE, SYLVIA. Oceány. [s.l.]: McGraw-Hill, 2000. Dostupné online. ISBN 0-07-138177-5. (anglicky)
  • Earle, Sylvia. Na skok do vědy: Korálové útesy (v originále Jump into Science: Coral Reefs). [s.l.]: National Geographic Children's Books, 2003. Dostupné online. ISBN 0-7922-6953-5. (anglicky)
  • Earle, Sylvia; LINDA K. GLOVER. Oceán: ilustrovaný atlas (National Geographic Atlas). [s.l.]: National Geographic, 2008. ISBN 978-1-4262-0319-0. (anglicky)
  • Earle, Sylvia. Svět je modrý: Jak jsou náš osud a oceán propojeny (v originále The World Is Blue: How Our Fate and the Ocean's Are One). [s.l.]: National Geographic Books, 2009. ISBN 978-1-4262-0541-5. (anglicky)
  • Earle, Sylvia (2012). Sladké místo v čase. Proč oceán záleží na každém z nás a všude (v originále The Sweet Spot in Time. Why the Ocean Matters to Everyone, Everywhere) Virginia Quarterly Review, Fall.

Externí odkazy
  1. Earle, Sylvia v Databázi Národní knihovny ČR
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.