Svobodné území

Od listopadu 1918 do června 1919 budovali machnovci na Ukrajině bezstátní anarchistickou společnost zvanou Svobodné území. Toto území se rozkládalo mezi dnešními městy Berďansk, Doněck, Záporoží a Dněpropetrovsk. Většinu obyvatel tvořili rolníci a dělníci a společnost byla založena na rovnosti, solidaritě a vědomí, že práce každého má pro její fungování svůj význam. Na společných záležitostech se domlouvali na setkáních, kterých se mohl účastnit každý a díky kterým každý věděl, co je potřeba dělat.

Společnost Svobodného území se přizpůsobovala anarchistickým hodnotám a nejvyšší možnou míru sociální spravedlnosti zajišťovala politika svobodných komunit. Systém vzdělávání byl postaven na zásadách katalánského anarchisty Francisca Ferrera a ekonomika na svobodné směně mezi venkovskými a městskými oblastmi podle teorie Petra Kropotkina. Předmětem směny bylo veškeré zboží od zemědělských plodin a dobytka po průmyslové výrobky.

Nestor Machno požadoval svobodu „slova, tisku, shromažďování“ a „odborového organizování“, kterou považoval za nezcizitelné právo.[5] Machnovci organizovali sjezdy sovětů, na které vysílaly své zástupce dělnické, rolnické a vojenské rady a kterých se mohly účastnit všechny politické skupiny a strany. Přestože Machno bolševiky nazýval diktátory, i oni se mohli těchto sjezdů účastnit. Naproti tomu na území ovládaném bolševiky se národních sjezdů mohli účastnit pouze bolševici, ostatní politické skupiny se mohly účastnit pouze některých místních sjezdů[6] a i na těch měli bolševici právo veta.

Machnovci podle vlastních slov odmítali centralizovanou formu vlády a podporovali „svobodné sověty pracujícího lidu“. Revoluční povstalecká armáda ve svém prohlášení z roku 1920 odmítla autoritářské instituce jakou byla sovětská tajná policie Čeka a mimo to prohlásili státní milice, policii a armádu za zrušené. Lid měl místo těchto organizací vytvořit vlastní sebeobranu organizovanou pouze dělníky a rolníky.[5] Historik Heather-Noël Schwartz tvrdí, že Machno netoleroval autoritářské organizace, a proto také rozpustil sovětské revoluční výbory.[7][8] Bolševici na druhé straně Machna obviňovali z využívání vlastní tajné policie.[9]

Prvním oficiálním pokusem bolševiků o oslabení Machna byl Trockého Rozkaz č. 1824 ze 4. června 1919, který zakazoval organizování sjezdů. O machnovcích v rozkazu prohlašoval, že neustále ustupují bílé armádě a vedení hnutí obviňoval z neschopnosti, zločineckých sklonů a zrady.[10]

Komunistická vláda v Petrohradu byla ze začátku Machnovým spojencem a nechávala mu pro jeho libertariánký experiment prostor,[7] postupem času se však Machnovščyna, jako ohnisko anarchistického vlivu a zdroj inspirace pro ostatní volnomyšlenkáře, stala pro bolševiky hrozbou.[11] Bolševici obnovili propagandu označující Svobodné území za vojenský režim a nakonec začali provádět překvapivé vojenské výpady proti machnovským jednotkám. Tyto výpady znamenaly konečný rozpor mezi machnovci a bolševiky.[12]

Bolševický tisk prohlašoval, že vůdci svobodného území nejsou voleni demokraticky, ale že jsou jmenováni Machnovou vojenskou klikou. Prohlašoval také, že sám Machno odmítl poskytnout jídlo pro sovětské železničáře a telegrafisty, že v machnovské ústavě jsou zakotveny tajné popravy a mučení a že Machnovy jednotky přepadají konvoje Rudé armády. Mimo to byla anarchistická organizace Nabat obviněna z teroristických útoků na ruském území.[13]

Ekonomika Svobodného území byla směsicí ekonomik vrámci anarchokomunismu a mutualismu, přičemž továrny, farmy a železnice se staly družstvy a vytvořilo se několik bezpeněžných společenství. Většina území pokračovala ve využívání peněz, ale po ruské občanské válce se měla podle plánů ujat anarchokomunistická ekonomika.[14]

"Smrt všem, kteří stojí v cestě pracujícího lidu." - Vlajka nesprávně asociovaná s Revoluční armádou. Machno sám napsal, že nikdy nebyla použitá.

Ukrajinský anarchista Viktor Belaš popsal ve svých pamětech vlajky, které Ukrajinská revoluční povstalecká armáda používala: „[...] ústředí povstalecké armády bylo obklopeno obrovskými černými transparenty [...] V sousední budově, kde byly prostory okresního sovětu rolnických a vojenských poslanců, vlály dvě vlajky nesoucí nápisy ‚Moc plodí parazity. Ať žije Anarchie!‘ a ‚Veškerou moc sovětům hned teď!‘“[15]

V knize Židovské pogromy: 1917–1921, kterou napsal Z. S. Ostrovský, byla fotografie vlajky s bílou lebkou a zkříženými hnáty s mottem „Smrt všem, kteří stojí v cestě pracujícím lidem!“ v černém poli, která se dnes připisuje Ukrajinské revoluční povstalecké armádě (URPA). Nestor Machno (vůdce URPA) ale popřel, že by jeho vojáci používali tuto vlajku.[16]