Svatý rok 1400

Svatý rok 1400 byl vyhlášen Bonifácem IX.,[1] který porušil ustanovení papeže Urbana IV. slavit Svatý rok až v roce 1423. Z toho důvodu se někdy se nezapočítává mezi Svaté roky.

Příprava Svatého roku 1400

Když se přiblížil rok 1400 nebylo jisté, zda se bude konat v Římě Svatý rok, protože evropský kontinent prožíval neklidné období velkého papežského schismatu. Někteří církevní představitelé té doby chtěli dodržet ustanovení Urbana IV. a slavit Svatý rok každých 33 let (podle Kristových let) v návaznosti na Svatý rok 1390, jiní se přidržovali rozhodnutí Klementa VI., který stanovil slavit Svatý rok každých 50 let. Nicméně atmosféra byla v tehdejším světě taková, že touha slavit Svatý rok se projevovala silně i mimo klerikální kruhy. Evropané mnoha zemí si tou dobou silně uvědomovali příchod nového století, ale byli znejištěni, protože Bonifác IX. Svatý rok dopředu neohlásil. Politická situace byla v Římě před rokem 1400 nestálá.[1]

Již od roku 1399 se začala severní Itálie hemžit lidmi oděnými v bílé haleny a kápě. Tyto osoby chodily od města k městu s kříži, veřejně se bičovaly, konali dlouhé modlitby a vyzývali k pokání a konání skutků milosrdenství. Počátkem roku 1400 dorazily tyto skupinky do Říma a žádali na papeži Bonifáci IX. odpustky Svatého roku. Římský kronikář v té době zaznamenal, že Bonifác IX. byl zpočátku k tomuto podivuhodnému charismatickému hnutí zdrženlivý, avšak když se k hnutí přidávala i mocná knížata, jako byl např. Mikuláš d'Este z Ferrary, Carlo Malatesta z Rimini, Carlo Gonzaga, ba i biskupové, a papež také spatřil jak obyvatelé Říma jsou tímto příkladem strháváni k modlitbě a pokání, jubilejní odpustky potvrdil.

Správnost úmyslu potvrdilo i to, že když 15. ledna 1400 přepadla Řím uprostřed noci vojska knížat Colonnů z Palestriny, kteří stranili avignonskému papeži, s výkřikem „Smrt tyranu Bonifáci!“, a papež se musel uchýlit do Andělského hradu, římský lid se k okupantům nepřidal a ti museli zase s ostudou odtáhnout. Protože však i v avignonské obedienci nakonec uznávali rozhodnutí papeže Bonifáce VIII. slavit Svatý rok každých 100 let, obrátilo se nakonec rozhodnutí slavit Svatý rok 1400, i když v rozporu s rozhodnutím Urbana IV., ve prospěch Bonifáce IX.[2]

Průběh

Legendy Svatého roku

Pravděpodobně i kdyby nebyla vydána zvláštní papežská bula, rok 1400 by vzbudil pozornost. Nepořádky v církvi i očekávání zrodu nové doby a neustálé války byly silným impulsem k pouti do Říma, když už nebylo možné putovat na posvátná místa ve Svaté zemi, která již byla v držení muslimů. Mezi poutníky kolovaly zprávy, že je mezi nimi i nový budoucí papež, který urovná rozkol v církvi. Jedno z proroctví dokonce uvádělo, že tento budoucí papež má knihu, která nemůže a nemá být otevřena, leč na oltáři nad hrobem svatého Petra v Římě. V této knize se prý praví, jaký život bude následovat po roce 1400. Je v ní údajně uvedeno, že v roce 1400 nastane po celém světě mír a že římská církev se dočká velkého triumfu.[3]

Obchod a Svatá brána

Tzv. „bílí poutníci“ oděni do bílých halen a kápí udali této jubilejní události ještě jeden aspekt. Kolovaly totiž mezi nimi také obchodní listy kupeckého charakteru, které dávají tušit i ekonomický přínos poutí Svatého roku. Díky neznámému obchodnímu zástupci se zachovala zpráva, kterou píše z Říma 28. března Štěpánu di Bonaccorso do Pisy: „Byla otevřena tady, ve Svatém Janu v Lateráně, jedna brána, která nebyla otevřena 50 let: kdo jí projde třicetkrát od jednoho konce na druhý, získá prý odpuštění trestu a viny. A je to jako zázrak: lidé jí procházejí. Ve Svatém roce, jenž byl, nebo se konal před deseti lety, ona brána se neotevřela, poněvadž si to papež nepřál. Chceš-li tedy vejít do ráje, přijď. Nechť je Kristus s tebou.“ Tato zpráva neznámého kupce je první věrohodnou dochovanou zprávou o otevření Svaté brány. Její původ se často kladl až do roku 1423, ale ze zprávy vyplývá, že Svatá brána byla otevřena již jednou předtím, a to v roce 1350. Tehdy to zřejmě bylo opravdu poprvé.

Ze zprávy je také zřejmé, že podmínkou byla návštěva baziliky, ne projití Svatou branou, protože ostatní římské baziliky ji dosud neměly. Svědectví dosvědčuje zároveň již zažitou praxi návštěv římských bazilik a o Svaté bráně se papežské buly ještě nezmiňují.[4]

Reakce

Francouzský král Karel VI., který podporoval avignonského papeže reagoval tak, že vydal nařízení o zákazu pouti do Říma na jubilejní pouť pod trestem uvěznění. Jenže francouzští poutníci si našli cestičky, jak tento králův zákaz obejít a tak týž, již zmiňovaný obchodní zástupce, napsal z Říma kupci Františkovi, synu Marka Datiniho do Prata: „Z deseti je devět Francouzů a je vidět a slyšet... Je tu mnoho lidí a očekává se ještě více.“

Poutníci z Čech

Z Čech přišlo na Svatý rok 1400 velké množství poutníků. Někteří se tehdy mohli zúčastnit i pohřbu třetího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna v římské bazilice svaté Praxedy. Byl po nucené rezignaci na svůj pražský úřad nucen uchýlit se do Říma a zemřel v průběhu Svatého roku 17. června na svátek Božího Těla.[5] Jeho hrob byl opatřen nápisem: „Modlete se za něho a čiňte pokání“, což připomínalo výkřiky bíle oděných poutníků roku 1400.[4]

Odkazy

Reference
  1. COULOMBE, Charles A. Náměstkové Kristovy. Brno: Centa, 2004. 526 s. ISBN 80-7341-374-4. S. 331.
  2. POLC, Jaroslav V. Svaté roky (1300-1983). Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999. 160 s. ISBN 80-7266-041-1. S. 31.
  3. Polc, S. 32
  4. Polc, S. 33
  5. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. Praha: Zvon, 1991. 334 s. ISBN 80-7113-004-4. S. 230.

Literatura
  • PERALI, P. In: Cronistoria dell Anno Santo MCMXXV. Appunti storici, dati statistici, atti ufficiali con appendice storico-bibliografica. Řím: Generální sekretariát Ústředního výboru Svatého roku 1925, 1928. S. 1055 a násl.. (italština)

Studie a články
  • Anni Santi (Gli). Torino: [s.n.], 1934. (italština)
  • BARGELLINI, Piero. L'Anno Santo nella storia, nella letteratura e nell' arte. Florencie: [s.n.], 1974. 318 s. (italština)
  • CASTELLI, Giulio. Gli Anni Santi. Il grande perdono. Rocca S. Casciano: [s.n.], 1949. (italština)
  • CECCHETTI, I.; FREDIANI, G. The Sublime City. Washington – Řím: Frediani G., 1950. (angličtina)
  • CECCHETTI, I. Roma nobilis. L'idea, la missione, le memoria. Il destino di Roma. Řím: Cechetti I., 1950. (italština)
  • Storia e typografia dell' Anno Santo. Vatikán: Comitato centrale per l'Anno Santo, 1974. (italština)
  • DE BLASI, Jolanda. Giubileo. Racconto di sei secoli e mezzo (1300-1950). Florencie: Del Turco Ed., 1950. 624 s. (italština)
  • DI MEGLIO, S. Breve storia dell'Anno Santo. Siena: [s.n.], 1973. (italština)
  • FRUGONI, A. La devozione dei Bianchi del 1399. In: L´attesa dell´età nuova nella spiritualità della fine del medio evo. [s.l.]: Todi, 1962. S. 232–248. (italština)
  • GORDINI, G.D. Storie dei pellegrini, di briganti e di anni santi. Torino: [s.n.], 1974. (italština)
  • MARONI LOMBROSO, M.; MARTINI, A. Le confraternite romane nelle loro Chiese. Řím: [s.n.], 1963. (italština)
  • MARTIRE, E. Santi e Birboni. Luci ed ombre nella storia dei giubilei. Milano: [s.n.], 1950. (italština)
  • MELIS, S. Movimenti di popoli e motivi economici nel giubileo del 1400. In: Miscellanea Gilles Gerard Meerseman, I. Padova: [s.n.], 1970. S. 343–367. (italština)
  • Mostra documentaria degli Anni Santi (1300-1975). Vatikán: [s.n.], 1975. (italština)
  • POLC, J.V. La festa della Visitazione e il Giubileo del 1390. In: Rivista di storia della Chiesa in Italia 29. [s.l.]: [s.n.], 1975. S. 149–172. (italština)
  • SCHMIDT, H. Bullarium Anni Sancti. Řím: [s.n.], 1949. (latina)
  • Storia e topografia dell´Anno Santo. Vatikán: Comitato centrale per l´Anno Santo, 1974. (italština)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.