Svatý rok 1423

Za papeže Martina V. existuje také přímý písemný doklad, že byla otevřena v obnovené Lateránské bazilice Svatá brána. V roce 1450 k tomu však dodává Giovanni Rucellai: mezi pěti branami je jedna, která je stále zazděna, s výjimkou jubilejního roku, kdy se odezdí na Vánoce, když začíná Svatý rok, projeví se taková zbožnost vůči cihlám a maltě, že ihned jak je odezděna, lid si ji roznáší a zaalpští poutníci si ji brali domů jako svaté ostatky.[1] Jedná se o nepřímý důkaz toho, že již v roce 1350 existoval nějaký obřad, který však ani tehdy nebyl již nový, a také, že Svatá brána v Lateránské bazilice byla už dříve.

Zpráv o vlastním průběhu Svatého roku 1423 se příliš nedochovalo. Soudobý kronikář papežského dvora, florenťan Poggio Bracciolini, který byl již zpohanštělý poznamenal, že přítomnost tolika poutníků poskvrnila Řím špínou a kalem. Ovšem jiné kroniky té doby uvádějí, že také jako o předchozích Svatých rocích do Říma připutovali jako poutníci prostí a chudí lidé (italsky gente umile e povera). K slavným poutníků patřila sv. Františka Římská a také asi nejslavnější kazatel té doby sv. Bernardin ze Sieny.

Vzhledem k probíhajícím husitským válkám z Čech dorazilo do Říma jen minimum poutníků. Katolická města byla pod husitskými útoky a husité nepociťovali touhu po odpuštění Svatého roku. Navíc papež Martin V., v době kdy byl kardinálem, byl pověřen vzdoropapežem Janem XXIII., aby vedl proces s Janem Husem, který byl tehdy předvolán do Říma. Když se Martin V. stal papežem, vydal 22. února 1418 bulu jíž potvrdil všechny výnosy kostnického koncilu, mezi nimiž se nacházely odsouzení některých článků Jana Viklefa, mistra Jana Husa i Jeronýma Pražského. Bula Martina V. navíc obsahovala i podrobný návod, jak vyslýchat osoby podezřelé z bludu. Dále se Martin V. 20. března 1418 posledním varováním obrátil i na české a moravské pány, kteří sice teologickým věcem příliš nerozuměli, ale domnívali se, že Husovým odsouzením byl odsouzen i celý český národ. Poté vydal Martin V. 1. března 1420 bulu, ve které vyhlásil křížové tažení proti husitům a šíření husitského učení v cizině. Tyto faktory způsobily, že kroniky o českých poutnících, byli-li nějací, vůbec nehovoří.[2]

Malá „ozvěna“ v tehdejší kronikách o Svatém roku 1423 není však důkazem, že by do Říma nepřiputovaly četné zástupy poutníků.[2]