Svatý Hospic

Podle některých zdrojů se narodil na počátku 6. století v Nice a v mládí odešel do Egypta,[2] ale většinou se soudí, že z této země pocházel.[3] V každém případě v Egyptě dlouhá léta žil a osvojil si zde asketický způsob života, stal se mnichem a poustevníkem. Odíval se hrubým žíněným kajícím rouchem, na holém těle nosil železné řetězy a živil se jen chlebem a ovocem.[2] Poté se usadil ve Francii, kde žil poustevnicky v chátrající věži na poloostrově Cap Ferrat, jenž vybíhá do Středozemního moře, několik kilometrů východně od Nice.[4] Ve dnech čtyřicetidenního půstu se živil jen kořínky egyptských rostlin, které pojídají tamější poustevníci; tyto kořínky mu do Francie dováželi obchodníci. Nejdříve pil šťávu, která se z bylin vyvařila, potom snědl vyvařené kořínky.[5]

Vynikal nejen přísným pokáním, ale vykonal i řadu zázraků.[6] Předpověděl ozbrojený vpád Langobardů (574–575)[3][4] a označil ho za trest Boží. Lid je nevěřící, křivopřísežný, zlodějstvům oddaný, k vraždám vždy pohotový. Chudí nedostávají potravu, nazí se neodívají. Proto přijdou Langobardi a zpustoší sedm měst. Varoval obyvatele, mnichy žijící poblíž jeho věže poslal pryč, sám však zůstal. Když Langobardi přitáhli, ukázal se jim v okně. Ozbrojenci věž obcházeli, ale nemohli najít vchod.[7] Svatý Hospic se totiž po vzoru některých poustevníků nechal ve věži zazdít.[8]

Dva ozbrojenci vylezli nahoru a odkryli střechu. Uviděli světce oděného v žíněné roucho a spoutaného řetězy. Domnívali se, že je to nějaký vrah, kterého zde drží v okovech. Zavolali tlumočníka a zeptali se Hospice, co udělal zlého, že musí snášet takový trest. Světec vyznal, že vraždil a že je vinen všemi zločiny. Poté jeden z Langobardů vytrhl meč, aby mu uťal hlavu. Ale Bůh učinil zázrak: jakmile se ozbrojenec rozmáchl k ráně, strnula mu pravice a už s ní nemohl pohnout. Povolil tedy stisk a meč upadl na zem. Když pak Langobardi prosili o smilování, světec požehnal ruku znamením spásy a uzdravil ji. Uzdravený ozbrojenec si nechal ostříhat hlavu a stal se mnichem. Dva z langobardských vojevůdců se na pokyn svatého Hospice bez úhony vrátili do své vlasti. Ti však, kdo jeho příkazem pohrdli, zahynuli bídnou smrtí v kraji, kam vpadli.[9] Mezi dalšími zázraky, které Bůh učinil prostřednictvím sv. Hospice, jsou uváděny uzdravení hluchoněmého, navrácení zraku člověku, jenž byl slepý od narození, vyhnání nečistých duchů z posedlých žen.[10] Světec též předpověděl, kdy zemře. Když se přibližoval den jeho smrti, povolal k sobě probošta blízkého kláštera a nařídil mu, aby dal prolomit zeď věže, ve které byl zazděn, a aby poslal pro biskupa, jenž vykoná pohřební obřady. Oknem bylo vidět, že poustevník je stále spoutaný řetězy a tělo má plné červů. Teprve těsně před smrtí odložil řetězy, pomodlil se a vypustil ducha. A ihned zmizeli všichni červi, kteří provrtávali jeho svaté údy.[11] Potom přišel biskup Austadius, jenž tehdy patrně zastupoval biskupa v Nice,[3] a s největší pečlivostí ho dal pohřbít.[12] Svatý Hospic zemřel 21. května 581.[4][3]

Krátce po poustevníkově smrti podal zprávu o jeho životě a zázracích svatý Řehoř z Tours v šesté knize svého spisu Historiarum libri decem [česky vydáno pod názvem O boji králů a údělu spravedlivých]. V tomto díle již označuje Hospice za světce. V obci Saint-Jean Cap-Ferrat se nachází kaple sv. Hospice; byla vybudována na místě zbořené věže, ve které poustevník žil. Je uctíván hlavně v okolí Nice, tamní katedrální chrám uchovává část jeho ostatků. Částečky ostatků jsou i v chrámech obcí Villefranche-sur-Mer a La Turbie.[3]

Svatý Hospic byl zapsán do Římského martyrologia, oficiálního seznamu světců římskokatolické církve, [13] a je v něm uváděn i po druhém vatikánském koncilu.[14] Jeho liturgická památka připadá na 21. květen.