Svatý Auracián

Tento svatý je zobrazován ve vojenském šatě s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem.

Štukovaná socha od Tomáše Zeisla z roku 1644 je umístěna v nice průčelí katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Kamenná socha vznikla jako součást Mariánského sousoší na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, jejíž originál z roku 1716 od Josefa Dietricha je dnes umístěn v křížové chodbě kláštera v Borovanech; na náměstí stojí kopie (od Ivana Tláška) z roku 1991. Světce také znázorňuje reliéf na plášti největšího českobudějovického zvonu Bumerin na Černé věži. Dále je přítomen v kartuši na votivním obrazu Panny Marie Budějovické od neznámého autora (1641–1677) jako jeden z pětice světců-patronů města. Malba z konce 18. století zdobí vrchol hlavního oltáře katedrály. Roku 1912 zhotovil velkoformátový obraz František Bohumil Doubek, umístěn byl na oltář zhotovený roku 1913 v souvislosti s rekonstrukcí katedrály pod vedením architekta rytíře Richarda Klenky z Vlastimilu. Od 80. let 20. století je tento obraz umístěn na stěně v pravé (jižní) kapli.[4]

• 
  vpravo na Mariánském sousoší od J. Dietricha (1716)
• 
  obraz od F. B. Doubka (1912)
• 
  obraz na hlavním oltáři katedrály, 18. stol.

O světci nejsou známy žádné životopisné údaje, a to ani úmrtní den. Jeho svátek se v Českých Budějovicích slaví jako výročí přenesení ostatků z kapucínského kostela sv. Anny do farního kostela sv. Mikuláše (4. srpna 1670).[5] Svátek byl nejprve slaven (podle povolení pražské arcibiskupské konzistoře z 14. listopadu 1670) o třetí neděli v srpnu,[6] a to až do josefínských reforem, kdy mučedníkův srpnový svátek přestal být slaven.[7]

Patrně až v nedávné minulosti (cca od roku 2014[8]) bylo slavení svátku obnoveno, a to ve vlastní výroční den přenesení ostatků nebo v jeho bezprostřední blízkosti.

Od dob přenesení ostatků do Českých zemí se začíná toto jméno objevovat i jako křestní, nejprve u obyvatel v Českých Budějovicích,[9] později i jinde.

V letech 2014–15 byly kosti zkoumány odborníky, kteří konstatovali, že ostatky skutečně pochází z doby Římské říše, lebka však vykazuje spíše ženské rysy. Protože je ale připevněna k relikviáři, mohl její výzkum probíhat pouze pomocí zrcátek, a tak nebylo možné zhodnotit všechny potřebné znaky.[10] V oblouku horní čelisti byl nalezen kořen vmezeřeného zubu (mesiodens), což je genetická vada vyskytující se častěji u mužů. Tato anomálie svědčí o tom, že ostatky patřily mladému dospělému jedinci, výšku postavy nebylo možné vzhledem k chybějícím dlouhým kostem určit. To vše se pozoruhodně shoduje s faktem, že mnozí pozdější umělci zobrazovali sv. Auraciána jako mladého muže s velmi jemnými, takřka ženskými obličejovými rysy. Už v barokní době byly kosti s výjimkou lebky ve snaze o konzervaci navoskované a ozdobené plátkových zlatem (jméno „Auratianus“ je odvozeno z latinského „aurus“, tedy „zlatý“, což může poukazovat na ryzost víry jeho nositele), lebka je ozdobena věncem z kovových drátků, textilie, lístků a perel. Rohy relikviáře jsou vyplněny prosklenými malými pyramidami se zlomky dalších ostatků.

V roce 2015 (u příležitosti 750. výročí založení Českých Budějovic) byla jménem sv. Auraciána pojmenována planetka 16709 (toto číslo v sobě nese rok slavnostního uložení ostatků v kostele sv. Mikuláše 1670), objevená v roce 1995 Janou Tichou z Observatoře Kleť. Tím se sv. Auracián dostal též na astronomické nebe.