Světla Mathauserová

Studovala gymnázium v Užhorodě, ale po nuceném odchodu celé rodiny z Podkarpatské Rusi do českých zemí dokončila středoškolské vzdělání v r. 1943 v Prostějově.[4] Dále vystudovala v r. 1949 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Jako učitelka působila nejprve v Českých Budějovicích a poté čtyři desetiletí v Praze na FF UK.[5]

Byla členku v několika radách a společnostech např.: Obec překladatelů, Rada Slovanského ústavu, Společnost Dr. Edvarda Beneše, Společnost přátel Podkarpatské Rusi aj.

Věnovala se zejména starší ruské literatuře, teorii verše, srovnávacím literárním studiím, staroruské ústní lidové slovesnosti, teorii literatury atd. Posmrtně vyšla kniha jejích vzpomínek: Cesty a křižovatky – Podkarpatská Rus, Morava, Čechy. – SPPR, 2011.

• Dmitrij Sergejevič Lichačov: Člověk v literatuře staré Rusi. – Odeon, 1974
• Povídky ze staré Rusi. – Odeon, 1984
• Smích a běs. : Staroruské hagiografické příběhy. – Odeon, 1988
• Poselství carských a císařských kurýrů : Řezno – Praha – Vídeň – Moskva 15.-17. století – Vyd. 1., Česká koordinační rada Společnosti přátel národů východu, 2000

• Drevnerusskije teorii iskusstva slova. – Praha : Univ. Karlova, 1976, (AUC. Philologica, Monographia ; 63)
• O Vasiliji Zlatovlasém, kralevici české země. – Praha : Vyšehrad, 1982
• Cestami staletí : systémové vztahy v dějinách ruské literatury. – Praha : Univ. Karlova, 1986, (AUC. Philologica, Monographia ; 91)
• Překlad a jinakost, v : Souvislosti : Revue pro křesťanství a kulturu. – Č. 2 (1998), s. 63–68
• Test Puškinem, v : Puškinovské interpretačné variácie. – Bratislava : Univerzita Komenského, 2000, s. 9–20