Svědek (film, 1981)

Svědek (francouzsky Garde à Vue) je kriminální filmové drama z roku 1981 režírované Claudem Millerem. Předlohou se stal román Brainwash (Vymytí mozku) britského spisovatele Johna Wainwrighta.

Svědek
Původní názevGarde à Vue
Země původuFrancie Francie
Jazykfrancouzština
Délka86 minut
Žánrkrimi / drama
ScénářClaude Miller
Michel Audiard
Jean Herman
RežieClaude Miller
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleLino Ventura
Michel Serrault
Guy Marchand
Romy Schneider
ProdukceGeorges Dancigers
Alexandre Mnouchkine
HudbaGeorges Delerue
KameraBruno Nuytten
StřihAlbert Jurgenson
Výroba a distribuce
Premiéra 23. září 1981
Oceněníčtyři Césary
Svědek na ČSFD, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní postavy komorního konverzačního dramatu ztvárnili Lino Ventura a Guy Marchand jako vyšetřovatelé, Michel Serrault, který hrál podezřelého notáře, a jeho ženu představovala Romy Schneiderová.

Snímek byl oceněn čtyřmi Césary za nejlepší scénář, mužský herecký výkon, mužský herecký výkon ve vedlejší roli a střih. Ve francouzských kinech snímek zhlédlo 2 098 038 diváků, což jej zařadilo na 17. místo návštěvnosti v roce 1981.[1]

V roce 2000 vznikl remake filmu nazvaný Podezření.

Děj

Jerome Martinaud (Michel Serrault) je bohatý a vlivný notář v malém francouzském městečku. Na silvestrovský večer je předvolán k podání vysvětlení na policii, a to ve věci jím objevené znásilněné a zavražděné malé holčičky. Jednalo se již o druhou oběť, když první stejným způsobem zavražděná dívka, byla nalezena na pláži v blízkosti domu jeho sestry. Podle svědectví se notář v době vraždy vyskytoval v blízkosti mordu, když bylo jeho auto spatřeno zaparkované před tamní hospodou.

Z pozice svědka se ve výslechu vedeném zkušeným inspektorem Antoinem Gallienem (Lino Ventura) dostává do role hlavního podezřelého. Noční přítomnost u moře zdůvodňuje návštěvou sestry a sexem s prostitutkou. Se svou ženou Chantal (Romy Schneider) intimně nežije již od svatby a společný život fakticky nevedou. Přítomen výslechu je i mladší policista Marcel Belmont (Guy Marchand), který v Gallienově nepřítomnosti, podezřelého fyzicky napadne se snahou vymlátit z něj doznání.

Během interpretace důkazů na policii zavítá také notářova manželka Chantal, která v rozhovoru s inspektorem podává svědectví, že byla přítomna scéně, která měla dokazovat lásku jejího muže k osmileté neteři Camille. Měl se k ní chovat jako k dospělé ženě a otevřeně s ní rozmlouvat. Objevuje se také lístek z čístirny, který je datován z následujícího dne, kdy objevil druhé tělo. Má být důkazem snahy zamaskovat stopy od krve na notářově plášti, který si nechal vyčistit. Policii proto poskytl náhradní čistý plášť.

Po dalším tlaku na podezřelého, se nad ránem právník doznává k dvojnásobné vraždě. Gallien se před budovou loučí s Chantal. Odtahová služba nakládá v noci ukradené auto, z jehož kufru vytéká krev. Inspektor zjišťuje, že obsahuje tělo další holčičky. Vrahem tedy je někdo jiný. Majitel auta, který přišel nahlásit jeho zmizení, již sedí na vyšetřovně. Notář vychází volný z budovy a nasedá do auta ke své ženě. Nalézá ji však již mrtvou. Prostřelila si hlavu.

Obsazení

Lino Ventura Antoine Gallien, policejní inspektor
Michel Serrault Jérôme Martinaud, notář
Romy Schneider Chantal Martinaud, notářova manželka
Guy Marchand Marcel Belmont, policejní inspektor
Elsa Lunghini Camille
Pierre Maguelon Adami, policejní inspektor
Jean-Claude Penchenat komisař
Patrick Depeyrrat policista
Yves Pignot policista v dešti
Mathieu Schiffman syn Berthiera, zloděj aut
Michel Such Jean-Marie Jabelain, majitel ukradeného vozu

Ocenění

César 1982
  • nejlepší herec – Michel Serrault
  • nejlepší herec ve vedlejší roli – Guy Marchand
  • nejlepší scénář
  • nejlepší střih
Syndicat Français de la Critique de Cinéma 1982
  • nejlepší film
Grand prix du cinéma français 1981
  • nejlepší film
World Film Festival 1981
  • cena poroty za nejlepší scénář

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Garde à Vue na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.