Svídnická borovice

• název: Svídnická borovice, Borovice Svídnická[2]
• výška: 17 m (1940)[2], 14 m (1980)[1], 13 m (1996)[3]
• obvod: 220 cm (1931)[2], 250 cm (1940)[2], 280 cm (1980)[1], 300 cm (1996)[3], 310 cm (2010)[1]
• průměr koruny: 15 m[3]
• věk: 200 let (1940)[2], 200 let (1980)[1]
• zdravotní stav: 1 (1996)[3]
• sanace: ?

Novodobě je borovice chráněná od roku 1980 jako chráněný přírodní výtvor. Již na přelomu 30. a 40. let 20. století ale byla chráněná Státním památkovým úřadem v Praze.[2]

Ve výšce 270 centimetrů se od kmene oddělují až 20 centimetrů silné větve, které jsou sehnuté k zemi. Kuželovitá koruna zakrývá plochu asi 250 m². Vršek byl suchý, do kůry vyřezané křížky (1940).[1]

Stromu se týká několik pověstí. Podle jedné za křižáckých válek odjel místní rytíř od manželky a syna bojovat do Palestiny proti bezvěrcům. Když se po čase vracel domů, přivezl s sebou na památku své pouti semeno jehličnatého stromu. Z něj vyrostla statná borovice, kterou po rytíři chránil i jeho syn a vnuk. Po letech byl rytířův potomek odsouzen nevinně k smrti, prosil boha o pomoc a v předvečer rozsudku vyřkl, že pokud je nevinný, obrátí se borovice přes noc kořeny nahoru. Vršek borovice jako zázrakem uschnul, takže připomínal kořeny a odsouzenec byl osvobozen.[4]

Další pověst mluví o tom, že až bude v Čechách nejhůř, sejde se pod korunou sedm evropských králů. Smíří se a v Čechách nastanou zlaté časy. Další uvádí, že až strom zcela uschne, nastane konec světa.[4] Podle jiné verze zanikne jen město Kostelec.[5]

Borovici byl věnován prostor v pořadu České televize Paměť stromů, konkrétně v dílu číslo 13, Nejen duby, buky a lípy. Ve svém díle ji zachytil i akademický malíř Jaroslav Turek. Báseň (či přesněji řečeno veršovanou pověst) Borovice svidnická napsal a roku 1889 Alois Potěhník:[5]

• 
  Svídnická borovice
• 
  Svídnická borovice
• 
  Svídnická borovice
• 
  Svídnická borovice

• Horákův buk
• Erbenka
• Potštejnská babyka