Sudička

Sudička je slovanský démon osudu, nejčastěji vystupující ve trojici, který určuje osud novorozence. Sudičky jsou známy především v západoslovanské a jihoslovanské kultuře, ve východoslovanské oblasti jejich místo zpravidla zaujímají Rožanice. Podobají se jim řecké Moiry, římské Parky a severské Norny.

František Doucha: Sudička (ilustrace k pohádce Šípková Růženka, 1874)

Kromě Sudiček, případně Rožanic, mohly osud dítěti určovat víly, polské boginje, pomořanští kraśniacy, severoruští udělъnici či huculští sudci.[1] Slovanská lidová kultura další démony osudu, například zosobnění dobrého a zlého osudu.

Pojmenování

V různých slovanských jazycích je jejich pojmenování zpravidla odvozeno od osudu, příkladem jsou české Sudice, srbské a chorvatské Sudjenice nebo bulharské Sudženici. Další pojmenování jsou jako u východoslovanských Rožanic odvozena od rození či rodu, jedná se o polské Rodzanice, slovinské Rojenice a chorvatské Rodjenice. V bulharštině se také používá jméno narъčnici odvozené z narok „úděl“ nebo orisnici, urisnici či uresnici odvozené z řečtiny. Ve Slovinsku jsou pod vlivem němčiny nazývány bílé ženy (weisse Frauen), želkinje či želik žene (selige Weiber „požehnané ženy“) nebo aidovske deklice (heidnische Weiberl „pohanské ženy“).[2]

Česká lidová kultura

V českém prostředí jsou známy Sudičky, Sudice, Rodičky či Věštice a víra v ně je doložena již z 15. století. Mají zpravidla podobu bílých éterických panen či přívětivých babiček, jsou oděny v dlouhý šat a zahaleny plachetkou. Když určují osudu dítěte mají rukou svíce, které když vyřknou svůj výrok zhasnou. Člověk je může vidět jen zřídka a v případě že se tak přesto stane ochrne hrůzou.[3]

Zjevují se tradičně o půlnoci po narození dítěte a na rodičku sesílají hluboký spánek. V některých podáních nevstupují do světnice, ale zůstávají za okny nebo sedí na střeše a věští mu osud z hvězd. Jejich výroky se týkaly předevších třech okruhů života novorozence: věku kterého se dožije, chudoby či bohatství a způsobu smrti. Z tohoto důvodu byla třetí Sudička často ztotožňována se Smrtí. Typická byla také představa že Sudičky život člověka předou jako nit, jejíž délka určovala kolika let se dožije, a nejstarší z nich ji přestřihává. Aby byl dítěti zajištěn příznivý osudem tak se těmto bytostem obětovalo. Naopak nedodržení zvyků mohlo vést k tomu že Sudičky novorozence podvrhly.[4]

Odrazy v kultuře

Související články

Reference
  1. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 127.
  2. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 70.
  3. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3. S. 52.
  4. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3. S. 53.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.