Jan Hanuš Máchal

Absolvent gymnázia v Táboře (za působení ředitele Václava Křížka, který ho vyučoval slovanské jazyky), univerzity ve Vídni a v Praze; od roku 1882 suplent a od 1884 učitel gymnázia v Německém Brodě; doktor filozofie 1887; od 1888 učitel gymnázia v Žitné ulici v Praze; dopisující člen České akademie (1891) a soukromý docent slovanské literatury na filozofické fakultě c. k. univerzity v Praze (1894). V roce 1901 se stal profesorem srovnávacích dějin slovanských literatur na Univerzitě Karlově v Praze a byl mimořádným členem České akademie a Královské české společnosti nauk.

Zemřel roku 1939 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Zajímal se o slovanské písně a jihočeský folklór, studoval vztahy literatury a folklóru, dějiny českého dramatu a kriticky zhodnotil prameny ke studiu slovanské mytologie. Od roku 1878 literárně činný, psal články do časopisů (Český Jih, Tábor, Otavané, Ohlas od Nežárky, Květy, aj.), překládal z ruštiny, lužičtiny a srbštiny. Jako spisovatel došel od romantismu ke kritickému realismu. Jeho srovnávací monografie jdou do hloubky a sledují podrobně původ a odvislost myšlenky i formy našich literárních památek.

• Autor mnoha odborných statí a článků v časopisech a odborných sbornících

• „Slovanská literatura“ (3 svazky, 1922-29);
• „Literatura česká XIX. století“ - kapitoly: Počátky novočeské literatury dramatické a zábavné prosy (I. díl); V. Kl. Klicpera; J. J. Marek; J. K. Tyl; P. Chocholoušek; K. J. Erben a J. Kalina (II. díl); K. Sabina (III/2 díl).
• O českém románu novodobém (1902);
• O znovuzrození národnosti a písemnictví Lužických Srbův (1880);
• Staročeské skladby dramatické;
• Nákres slovanského bájesloví (1891)
• Bájesloví slovanské (1907);
• Staročeské skladby dramatické původu liturgického (1908)