Strakonická madona

Strakonická madona (kolem 1300–1330) pochází z johanitské komendy ve Strakonicích, založené roku 1243. Jde o vzácně dochovanou raně gotickou plastiku, která má přímý vztah k francouzskému nebo porýnskému katedrálnímu sochařství 13. století. Je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.[1]

Strakonická madona
Madona s děckem Strakonická, Anonym – Čechy (kolem 1300–1320), Národní galerie v Praze, inv. č. P 677
Popis
Materiáljedlové dřevo
Umístění
UmístěníNárodní galerie v Praze
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a zařazení

Plně plastická socha z jedlového dřeva s nepatrnými zbytky polychromie, výška 184 cm, uvnitř dutá. Hlava a levá ruka dítěte byly zhotoveny z lipového dřeva. Do sbírek Národní galerie v Praze byla zakoupena roku 1947.

Kompoziční typ madony s otevřeným pláštěm je odvozen z francouzské katedrální plastiky (portál katedrály v Remeši, 1230–1233), odkud se rozšířil přes Porýní a Německo do střední Evropy. Ze souvislosti s katedrálním sochařstvím je odvozena i přehledná a dokonale vyvážená kompozice Strakonické madony, čistota tvaru, formální kultura a vytříbenost a kultivovanost gest. Svou hmotnou kompaktností, jednoduchostí a abstraktní plasticitou předznamenává nové pojetí plastiky ve 14. století.[2]

Socha nemá blízké paralely v německém sochařství a je pokládána za dílo zhotovené v Čechách. Tomu napovídá i jistá strnulost pohybu a blokovitost sochařského zpracování. Hlava Marie jen neznatelně reaguje na pohyb těla a její tvář má výraz nehybné masky. Socha byla původně kryta polychromií, která mohla výraz obličeje výrazně oživit. Přísnost sochy narušuje gesto dítěte i jeho košilka, která je volněji a pohyblivěji zřasena.[3] Milostné gesto Ježíška, který se prstem pravé ruky dotýká matčiny brady, je vykládáno jako odkaz ke středověké mystice v tzv. "Písni písní". Tam Marie představuje zosobnění Církve a současně matku i nevěstu Kristovu.[1] Zajímavým příkladem uplatňování mariánské úcty je odhalená levá nožka Ježíška, která mohla být připevněna na pohyblivém čepu.[4] Bosé chodidlo dítěte je narážkou na Kristovo pozdější obětování.[5]

Podle Homolky má socha blízko k výzdobě předsíně Münsteru ve Freiburg im Breisgau nebo západnímu průčelí katedrály ve Štrasburku. Strakonická madona patří k období poklasické gotiky, která směřovala k lineární stylizaci a vertikálně komponovanému blokovému tvaru a reprezentují ji např. sochy západního průčelí a severní příčné lodi katedrály v Remeši. V Německu tuto linii představuje Naumburský mistr (2. čtvrtina 13. stol.) nebo řezenský Mistr náhrobku sv. Erminolda (80. léta 13. stol.). Východiskem v porýnské plastice mohla být Madona ze St. Goery v Épinalu nebo díla stavební huti v Bamberku.[2]

Sochu mohl objednat majitel strakonického panství Bavor III. († 1318), příznivec královny Elišky Přemyslovny a purkrabí na stavbě královského hradu Zvíkov, který odtud povolal stavitele a kameníky ke stavbě strakonického hradu.[4]

Jiná díla

Reference
  1. Madona strakonická, in: M. Knížák (ed.), 2005, s.18
  2. Jaromír Homolka: Madona strakonická, in: Jiří Kuthan (ed.), 1982, s. 111–113
  3. Kutal J, 1984, s. 220
  4. Fajt j, Chlumská Š, 2014, s. 17-19
  5. Rulíšek, 1989, AJG, s. 11-12

Literatura
  • Barbora Hoduláková, Vybrané sochy madon z období let 1150–1260 z českých sbírek, diplomová práce, KDU FF, Univerzita Palackého v Olomouci, 2016 on line
  • Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220–1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 53–57
  • Milan Knížák (ed.), 100 děl z Národní galerie v Praze, Národní galerie v Praze 2005, ISBN 80-7035-318-X
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-013-X
  • Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Rudolf Chadraba (ed.), Dějiny českého výtvarného umění I/1, Academia Praha 1984
  • Jiří Kuthan (ed.), Umění doby posledních Přemyslovců, Středočeské muzeum Roztoky, SSPPOP Středočeského kraje, 1982

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.