Madona z Rudolfova

Madona z Rudolfova patří k nejcennějším památkám raně gotického sochařství v Čechách. Pochází patrně z roku 1274, z konce vlády Přemysla Otakara II., kdy byl vysvěcen českobudějovický dominikánský kostel Obětování Panny Marie.[1] Je vystavena ve stálé expozici Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou

Madona z Rudolfova
Základní údaje
Rok vzniku1274
Popis
Výška141 cm
Materiáldřevo
Umístění
UmístěníAlšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
StátČesko Česko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Socha byla nalezena Vladimírem Denksteinem roku 1937 v bývalém luteránském kostele v Rudolfově, pocházejícím ze 16. století. Sochu do něj věnovali dominikáni nebo českobudějovičtí kapucíni před rokem 1689 v době rekatolizace. Do sbírky AJG byla roku 1956 získána náhradou za sádrovou kopii, ale darovací smlouvu se nepodařilo nalézt a v expozici zůstává jen jako zápůjčka farnosti Rudolfov.[2]

Popis a zařazení

Socha z jedlového dřeva, vzadu vyhloubená, se zachovanou původní polychromií v obličeji. Chybí část pravé ruky Madony, která patrně držela žezlo, levá ruka Ježíška a také rouška, která pokrývala část hlavy madony. Kolem seříznutého temene sochy je patrná drážka pro nasazení koruny. Výška sochy je 141 cm. Původní polychromie drapérie, která se zčásti zachovala pod mladšími barevnými vrstvami, byla jiná – Marie měla karmínově červený šat zdobený zlatým lemem kolem výstřihu a modrý plášť se zeleným rubem, Ježíšek měl košilku korálově červenou.[3] Sochu v letech 1946–1948 restauroval prof. Bohuslav Slánský.

Monumentální a statické pojetí sochy navazuje na kamenná sochařská díla francouzských katedrál v Remeši a Amiens, jejichž sloh se ve 13. století rozšířil do německých zemí. Souvisí se sasko-durynskou oblastí, zejména s okruhem magdeburským a naumburským.[4] Tomu odpovídá styl řasení drapérie na pravém boku, uspořádání záhybů dolního lemu pláště a organické pojetí vztahu těla a šatu. Spodní šat je přepásán zlatým páskem, který zdůrazňuje plasticitu těla a vytváří pravidelné vertikální záhyby na prsou. Záhyby svrchního pláště, který splývá z ramen až na zem, se na levé straně sbíhají směrem k Ježíškovi, který tak tvoří ideové těžiště sochy. Madona se naklání k Ježíškovi na levém boku, a její mírně pokrčená pravá volná noha s vysunutou špičkou se rýsuje pod šatem. Gesto Ježíška, který pravou rukou hladí matčinu bradu, je byzantského původu. Není jen výrazem dětské hravosti, ale ukazuje na Pannu Marii jako prostřednici milosti a může být zpodobením výroku Krista na Kříži: „Hle Matka tvá“ a odkazovat tak k jeho vykupitelské smrti. Symbolický význam má i bosé chodidlo dítěte, které je narážkou na Kristovo pozdější obětování.[5]

Názory na dataci díla se různí. Podle některých formálních znaků (mísovité záhyby drapérie na pravé straně) lze dílo zařadit do období konce 13. století, ale gestem Ježíška (shodně též Madona ze Strakonic) se socha hlásí k novému slohu, který se vyznačuje vertikalitou a odhmotněním.[6]

Detaily

Příbuzná díla

  • Madona z Březence u Chomutova[7]
  • Madona ze Strakonic
  • Madona z Rouchovan
  • Madona z Klentnice (1310)[8]
  • Madona ze Straubingu (kolem 1300)[9]
  • Trůnící Matka Boží (1290), Norimberk[10]
  • Madona ze Spandau (1290), Berlín[11][12]
  • Madona z Cáhlova (Freistadtu) (1270–1280)[13]
  • Madona z Klosterneuburgu[14]
  • Madona z minoritského kláštera z Vídeňského Nového Města (1310)[15]
  • Madona ze štýrského Admontu

Reference

  1. Schmidtová K, 2014, s. 35
  2. Rudolfov -Skončil dlouholetý spor Alšovy jihočeské galerie a katolické farnosti.
  3. Schmidtová K, 2014, s. 12
  4. Rulíšek 1989, NG, s. 11
  5. Rulíšek, 1989, AJG, s. 11-12
  6. Denkstein V, 1949, s. 99-100
  7. Hilde Bachmann, Gotische plastik in Böhmen und Mähren vor Peter Parler, Praha 1943, in: Jan Štíbr, Výroční zpráva Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích za rok 2009, Litoměřice 2010, s. 11.
  8. Milena Bartlová, Madona z Klentnice, Umění LIX, Praha 2011, s. 513–516
  9. Bayerisches Nationalmuseum: Muttergottes mit Jesuskind und Rosenstrauch
  10. Germanischen Nationalmuseums: Thronende Muttergottes
  11. Friedrich Möbius – Helga Sciurie, Skulptur in: Geschichte der deutschen Kunst 1200-1350, Leipzig 1989, obr. 258
  12. Stadtmuseum Berlin: Spandauer Madonna mit Kind
  13. Lothar Schultes, Gotik Schätze Oberösterreich, Linz 2002, s. 256–257
  14. Günter Brucher (ed.), Geschichte der bildenden kunst in Österreich. Band 2: Gotik, Österreichische Akademie der Wissenschaften Wien 2000, s. 67.
  15. Digital Belvedere: Wiener Neustädter Madonna

Literatura

  • Hynek Látal a kol., Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300-2016, AJG 2016, ISBN 978-80-87799-52-9
  • Klára Schmidtová, Madona z Rudolfova – slohové souvislosti a otázka datace, bakalářská práce, FF a UDU, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2014 On line
  • Roman Lavička: Gotické umění, Průvodce sbírkou středověkého umění AJG, 71 s., Hluboká n. Vlt. 2007, ISBN 978-80-86952-54-3
  • Aleš Mudra, Kapitoly k počátkům řezbářské tradice ve střední Evropě, Praha 2006, s. 85.
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění jižních Čech, Průvodce, sv. 3, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1989, ISBN 80-900057-6-4
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-013-X
  • Marie Anna Kotrbová, České gotické madony, Praha, Charita 1985. volné listy 15 l.
  • Vladimír Denkstein, František Matouš, Jihočeská gotika, Praha 1953, s. 42.
  • Vladimír Denkstein, Madona z Rudolfova, in: O. J. Blažíček (ed.), Cestami umění. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin Antonína Matějčka, Praha 1949, s. 98-102.
  • Albert Kutal, Dobroslav Líbal, Antonín Matějček, České umění gotické I., Praha 1949, s. 48.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.