Stradonice (Nižbor)

Obec leží na východ od Nižbora a na západ od Hýskova. Na pravém břehu Berounky, pod Hradištěm (380 metrů nad mořem) se nachází historické centrum vesnice, směrem k Nižboru přibývají nové rodinné domky. Na protějším břehu, ve svahu nad železniční tratí, se rozkládá chatařská oblast.

Stradonice jsou součástí Křivoklátské vrchoviny. Okolní krajinu tvarovala řeka Berounka a její přítoky během čtvrtohor.

Do 2. století před naším letopočtem je zasazeno pravděpodobné první, keltské osídlení oblasti – oppidum Stradonice. Další nálezy pocházejí z 1.–3. století, tj. doby germánského osídlení. V blízkém lese byly objeveny i nálezy z dob slovanských.[2]

První písemná zmínka pochází z listin ženského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě z let 1227 a 1233. Stradonice byly majetkem kláštera zřejmě již dříve, ale původní listiny shořely roku 1142.[2] V roce 1382 byly Stradonice ustanoveny Václavem IV. za nedílnou součást nižborského panství. Tou byly do roku 1848.[2] Další zmínka o obci je z roku 1538, z tzv. register nižborských, v nichž je uveden počet 11 poddaných ve Stradonicích. Zmíněn je i rod Krabců, který ve Stradonicích žije dodnes (údaj k roku 2001).[2]

Roku 1721 byl v obci založen hřbitov. Původně malý hřbitov musel být v době moru 1771–1772 rozšířen. U hřbitova dodnes stojí kaple svatého Liboria, původně se jednalo o dřevěnou kapli z roku 1685, která byla roku 1838 přestavěna na zděný filiální kostel.[2] 2. srpna 1877 našel syn hrobníka Libora Lébra hrnec se zhruba 200 mincemi, keltskými duhovkami. Tento nález proslavil Stradonice nejen v odborných kruzích a odstartoval zlatou horečku.[2]

Roku 1902 byl v obci zaveden gravitační vodovod.[2]

V současnosti se v obci nachází Restaurace ve Stradonicích. Dříve býval v jejím sousedství i koloniál. Původní lávku, která byla postavena v roce 1963 a roku stržena povodní v roce 2002, nahradila nová. Slavnostně otevřena byla 26. března 2003.

• oppidum Stradonice
• kaple svatého Liboria
• hrob Františka Nepila

Na Hradišti se nachází kříž zvaný Prachový. Váže se k němu pověst o uhlíři Františku Prachovi, jenž si zde postavil chalupu a hledal zlatý poklad. Byl však potrestán lesním duchem Dymou, chalupa mu shořela. O kříži se vypráví, že se neustále propadá do země. [3]

• Palivec, Viktor. Hájemství zelené: Výpravy do krajin tiché radosti a krásy. 1. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1981. 145, [2] s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stradonice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Stradonice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Stradonice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)