Stanislav Bártl

Jeho rodina pocházela ze Mšenska, rodiče měli hospodářství v Živoníně u Mšena. Narodil se 13. prosince 1927 v Praze 9.

Vyučil se jako radiomechanik. V jednadvaceti letech se stal redaktorem v Mladé frontě, kde pracoval až do roku 1989. V roce 1959 založil první vědeckou rubriku v některých českých denících a po dvě desetiletí vedl pravidelnou týdenní přílohu MF Víkend.

Byl prvním českým polárníkem, který působil v Antarktidě (1958) i v Arktidě (1963). O Antarktidě napsal knihu Bílá pevnina, která jako první česká kniha mapovala historii hledání a objevování Antarktidy. Ta mu následně dopomohla k pozvání na expedici roku 1958. Na půl roku se stal členem IV. sovětské antarktické expedice.[3]

Čtvrtou sovětskou antarktickou expedici (1958–1960) vedl Alexandr Gavrilovič Dralkin. Její hlavní úkoly byly: 1. vystřídat třetí expedici a pokračovat na kontinentálních stanicích Mirnyj a Vostok podle programu Mezinárodního geofyzikálního roku a Mezinárodní geofyzikální spolupráce 1959. 2. Pokračovat ve výzkumných pochodech do vnitrozemí, kromě jiného dosáhnout směrem přes stanici Vostok jižní točny. 3. Vybrat místo a zřídit novou stanici Lazarev na pobřeží Země královny Maud. 4. Geografický a geologický průzkum v oblasti Země královny Maud. 5. Provést komplex vědeckých výzkumů během plavby expediční lodi Ob.

Námořní část expedice na Obu, která měla uskutečnit 3. až 5. bod programu, tvořilo 125 lidí. Mezi nim byl čsl. novinář Stanislav Bártl redaktor Mladé fronty. Se sovětskou expedicí odjel jako zpravodaj mládežnického tisku s úkolem posílat radiogramy a reportáže z cesty a potom napsat knihu o výzkumech v jihopolární oblasti. V Antarktidě byl třetím Čechem, za Václavem Vojtěchem a Antonínem Mrkosem, prvním novinářem.[4]

V létě roku 1963 se vydal na ledoborci Leningrad k otevření Severní mořské cesty Ledovým oceánem. V roce 1986 přeletěl severní točnu ve výši 10 km. Kromě obou polárních oblastí plul lodí po čtyřech oceánech a deseti mořích, navštívil města pěti kontinentů, scestoval takřka celý svět.

Jako spisovatel a překladatel se věnoval historii objevování a dějin polárních krajin, ale také historii lodí, atomových ponorek či bojů o polární končiny v období druhé světové války. Stal se nositelem ceny Akademie věd Československé republiky za přínos k popularizaci vědy a techniky, členem polární sekce České geografické společnosti a Klubu autorů literatury faktu (KALF). Spolupracoval s časopisy: Lidé a Země, Svět v obrazech, Co vás zajímá.

Zemřel po krátké nemoci 10. července 2011 v Praze.[5][6]