Stafford Cripps

Stafford Cripps jako nejvyšší státní zástupce (solicitor general) (Národní portrétní galerie, 1930)

Pocházel ze starobylé obchodnické rodiny, která se od 16. století připomíná v Cirencesteru, členové rodu se později v několika generacích uplatňovali jako právníci. Stafford se narodil jako nejmladší ze čtyř synů významného právníka a konzervativního politika Charlese Crippse, 1. baron Parmoora (1852–1941)[4]. Středoškolské vzdělání získal ve Winchesteru, poté studoval na univerzitě v Londýně, nejprve chemii, ale nakonec absolvoval práva. Od roku 1913 působil jako právník, za první světové války byl řidičem Červeného kříže. V meziválečném období působil jako advokát a věnoval se především problematice patentů a autorských práv. Patřil v té době nejlépe placeným právníkům, v roce 1927 byl jmenován královským justičním radou (King's Counsel) a v roce 1930 byl povýšen do šlechtického stavu. V letech 1931–1950 byl poslancem Dolní sněmovny za Labouristickou stranu a v letech 1930–1931 krátce nejvyšším státním zástupcem (solicitor general). Během třicátých let pak jako levicový poslanec vystupoval jako odpůrce růstu fašismu v Německu, zároveň ale kritizoval zvýšenou míru zbrojení v Británii. Angažoval se v několika levicově zaměřených organizacích, nakonec se dostal do sporu s vedením Labouristické strany a v roce 1939 z ní byl vyloučen.

Portrét z období druhé světové války

Jako nezávislý poslanec dostal další významné příležitosti během druhé světové války od Churchillovy koaliční vlády. V červnu 1940 byl jmenován velvyslancem v Sovětském svazu, kam byl vyslán díky svým sympatiím k marxismu a lepší možnosti vyjednávat se Stalinem. Jeho diplomatická úloha v Moskvě nabyla na důležitosti po německém vpádu do Sovětského svazu v červnu 1941, kdy se stal klíčovou osobnosti utváření koalice mezi Západem a Sovětským svazem. Sám nebyl úplně přesvědčen o správnosti koalice se Stalinem, ale po návratu z Moskvy v lednu 1942 patřil k nejpopulárnějším osobnostem v Británii, od roku 1941 byl též členem Tajné rady. Tehdy aspiroval také na funkci premiéra, protože Churchillova obliba v té době značně poklesla. Nakonec v Churchillově vládě přijal post lorda strážce tajné pečeti a zároveň byl mluvčím vlády v Dolní sněmovně.

Stafford Cripps s Gándhím během mise v Indii (1942)

Na jaře 1942 byl jmenován do čela diplomatické mise do Indie (tzv. Crippsova mise)[5]. Nutnost vyjednávat s Indií vznikla krátce po pádu Singapuru do japonského područí a nutnosti ochránit britské kolonie v jihovýchodní Asii. Indie byla sice formálně ve válečném stavu s fašistickými mocnostmi, ale ochota vůdců Indického národního kongresu bojovat za britské zájmy byla značně omezená. Cripps měl za úkol nabídnout Indii poválečný statut dominia s rozsáhlejšími možnostmi Indů podílet se na státní správě. Britské návrhy však Indický národní kongres shledal jako nedostačující. Gándhí a Néhrú přiměli Crippse, aby návrh přepracoval, na další ústupky ale odmítl Churchill přistoupit. Cripps nakonec jednání s indickými představiteli ukončil a vrátil se do Anglie, přestože na pokračování mise apeloval i americký prezident Roosevelt. Levicově orientovaný Cripps byl sám stoupencem rozvolnění koloniálního systému a z této doby pochází jeho výrok: "Stačí zalistovat stránkami britské imperiální historie a člověk musí sklopit hlavu studem, že je Brit."[6] Po návratu do Londýna se Cripps ve válečném kabinetu stal ministrem pro leteckou výrobu (Minister for Aircraft Production, 1942–1945), zároveň zastával čestný post lord rektora univerzity v Aberdeenu (1942–1945).

Pákistánský národní vůdce Muhammad Alí Džinnáh se Staffordem Crippsem (1946)

Po vítězství labouristů ve volbách v roce 1945 byl přizván do Attleeho vlády ve funkci ministra obchodu (1945–1947), poté byl krátce ministrem hospodářství (1947) a nakonec ministrem financí (1947–1950). Kvůli lepší spolupráci ve vládě tehdy slevil ze svých radikálních levicových názorů. Jako ministr obchodu inicioval překvapivě vstřícný krok vůči Sovětskému svazu, když sovětským konstruktérům v roce 1946 umožnil seznámit se s technickými detaily výroby vojenských letadel. V roce 1946 byl členem další mise do Indie s novými návrhy na státoprávní uspořádání v rámci Commonwealthu. Ani tato mise však nebyla úspěšná a již o rok později vyhlásila Indie nezávislost. Jako ministr důležitých ekonomických oborů patřil Cripps k hlavním strůjcům nepopulární, ale úspěšné hospodářské politiky po druhé světové válce. Mimo jiné se podílel na znárodnění strategických odvětví jako byly těžba uhlí nebo ocelářský průmysl. Přes nepříznivou finanční situaci a škrty v rozpočtu se mu dařilo udržovat vysoké výdaje do oblastí zdravotnictví a sociálního bydlení. Ze zdravotních důvodů odstoupil z funkce ministra financí v říjnu 1950, stejně tak rezignoval i na poslanecký mandát. O rok a půl později zemřel na rakovinu ve Švýcarsku.

V roce 1946 obdržel velkokříž Řádu britského impéria, získal čestné doktoráty na univerzitách v Oxfordu a Liverpoolu[7], byl též členem Královské společnosti[8].

Jeho manželkou byla od roku 1911 Isobel Swithinbank (1891–1979), dcera významného veterináře a prezidenta Královské zeměpisné společnosti Henryho Swithinbanka. Isobel se během druhé světové války angažovala v charitě a byla nositelkou Řádu britského impéria. Měli spolu čtyři děti.