Stíčany

Stíčany prý existovaly již v polovině 13. století, jak zaznamenává Riegrův slovník naučný z roku 1872. V knize Chrudimsko a Nasavrcko[2] se o Stíčanech píše:

Ves tato byla odedávna příslušenstvím kláštera Podlažického. I když klášter byl roku 1421 rozbořen, zůstala převážná část jeho statků pohromadě, jež králové čeští nejednou zastavovali nebo jinak v držbu propůjčovali. Tak se roku 1436 dostalo zboží kláštera Podlažického Janu Pardusovi z Vratkova a roku 1460 propůjčil je zastavou král Jiří rodině Kostků z Postupic, v jejíž držbě zboží Podlažické a tedy i Stíčany zůstalo do roku 1539 rodině Slavatů. Před rokem 1599 držel poplužní dvůr ve Stíčanech Cyprián Svitkovský ze Škudel, jenž jej toho roku vyměnil za Hrušovský dvůr v Medlešicích s panem Albrechtem Krupým z Probluze. Albrecht Krupý se zúčastnil českého odboje proti Ferdinandovi II., ale byl přijat na milost, měl zaplatit pokutu za pardon mu udělený. Když dlouho neplatil, byl obeslán 5. února 1629 před komisi k zaplacení pokuty. Nezaplatil, neboť jak víme, zemřel před svým obesláním. Po roce 1630 držel Sučanský dvorec Petr Hubryk, majitel Medlešic. Roku 1644 prodal dvůr za 1700 kop grošů Hynkovi Talackovi z Ještětic, držiteli zboží Přeskavlckého.

Roku 1660 i ves Stíčany byla na čas spojena s Přestavlckým panstvím. Po válce třicetileté v roce 1654 byli ve Stíčanech, mimo dvůr, 4 chalupníci: Jan Sedlák, Jan Horáček, Jan Honzů a Matěj Krčmařík. V 18. století byl oddělen dvůr od vesnice. Ves byla připojena k statku Vejvanovickému, dvůr zůstal u Přestavlk. Majitelé Přestavlk a tím i Stíčan byli: 1644 Hynek Talacko, 1664 Adam Jindřich Talacko, 1668 Leopold Talacko, 1699 Barbora Ludmila Zárubová z Hustiřan, 1704 Norbert Leopold Liebstein z Kolovrat, 1747 Kateřina Auspergová ze Šenfeldu, 1829 František Ausperg, 1860 Josef Keller, 1904 Anna a Karolina Kellerovy, 1915 dr. Karel Regensdorfer.

Od Stíčan ke Hrochovu Týnci po levé straně (dnes před železničním přejezdem) byla samota Zásadí č.p. 1 a č.p. 2. První zpráva existuje z roku 1542. Známá jména držitelů Zásadí: Michal Mladata ze Solopisk, Viktor Puchard z Voděrad, Adam a Ján Vorelští ze Sám, Petr Hroch z Mezilesic, Václav Berka z Dubé, Markéta Talamberková Trčková, Františka Rosálie Beatrice Kinská, Václav Albrecht, 1718 Václav Norbert Oktavián hrabě Kinský. Tím se Zásadí dostalo pod správu Rosic u Chrasti. Roku 1864 č.p. 2 vyhořel a opět bylo vystavěn. Roku 1869 č.p. 1 vyhořel a byl srovnán se zemí. Roku 1871 bylo Zásadí připojeno ke Stíčanům.

Ve 20. století Stíčany tvořily spolu s Dvakačovicemi jednu politickou obec, veškeré obecní úřadování se dělo ve Dvakačovicích. Ovšem už roku 1909 se obce rozdělily a obec Stíčany tak získala vlastní obecní úřad. Starostové: 1910–1918 Antonín Velínský, 1919–1920 Josef Hájek, 1921–1930 Josef Dvořák, 1931–1948 František Mejtský, Adolf Voříšek, p. Třisko. Stíčany jako obec náležely k vejvanovické farnosti, do Vejvanovic se také do roku 1951 chodilo do obecné (1.–5. ročník) školy. Místodržitelským výnosem z 17. dubna 1866 byla ve Dvakačovicích zřízena Evangelická refermovaná škola pro děti helvetského vyznání. Do měšťanské školy (6.- 9. ročník) se chodilo do Hrochova Týnce.

Po vzniku samostatné obce se rozběhlo společenské dění v obci. Vznikla Hospodářská beseda (1909), zřízení obecní knihovny (1910), postavena obecní váha (1910), založen hasičský sbor (1922), postupně zakoupeny hospodářské stroje.

• 
  Historický dům č. 2
• 
  Hospoda
• 
  Kaplička

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stíčany na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Stíčany v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích