Společenský odstup

Společenský odstup pomáhá předcházet ostrým vrcholům infekcí („vyrovnává epidemickou křivku“), tím pomáhá zvládnout poptávku po zdravotnických službách a prodlužuje čas, za který mohou být lékařské kapacity posíleny a vylepšeny.

Během pandemie chřipky v roce 2009 WHO popsala společenský odstup jako „udržování vzdálenosti od ostatních nejméně na vzdálenost natažené paže a minimalizování hromadných shromáždění“. V kombinaci s pobytem na čerstvém vzduchu a častým mytím rukou je toto opatření považováno za nejvhodnější způsob, jak snížit nebo zbrzdit pandemii.[8]

Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC, federální agentura USA) popsala společenský odstup jako „soubor metod ke snížení frekvence a blízkosti kontaktu mezi lidmi, aby se snížilo riziko přenosu nemocí“.[9] Během pandemie covidu-19 CDC revidovalo definici společenského odstupu jako „neshlukování se do skupin, vyhýbání se přeplněným místům a hromadným shromážděním a udržování vzdálenosti od ostatních přibližně šest stop, pokud je to možné“.[10]. Další studie však naznačují, že kapičky z kýchání nebo silného dýchání během cvičení mohou cestovat přes šest metrů.[11] Vědci doporučují, aby byly vyžadovány větší sociální vzdálenosti a/nebo kombinace nošení ústenky a společenského odstupu.[12]

Krizové opatření zakazující konání veškerých společenských akcí s účastí nad 30 osob v ČR během pandemie covidu-19 vydané vládou ČR.

Některé příklady společenského odstupu používané ke kontrole šíření nakažlivých nemocí zahrnují:[13][14]

• uzavření škol (proaktivní nebo reaktivní)[15]
• zákaz či omezení návštěv v nemocničních zařízeních, domovech pro seniory apod.
• uzavření pracovišť[16] včetně uzavření některých podniků a sociálních služeb (zejm. zařízení, která na rozdíl od základních služeb[17] neudržují primární funkce ve společnosti)
• karanténa
• zákaz vstupu a pohybu osob v určitých oblastech
• zrušení hromadných shromáždění, jako jsou sportovní akce, filmy nebo hudební show[18]
• zastavení nebo omezení veřejné dopravy
• uzavření rekreačních zařízení (veřejné bazény, kluby mládeže, tělocvičny)[19]
• Mezi opatření, která jednotlivci využívají jako vlastní ochranu, patří omezení osobních kontaktů, vyhýbání se veřejným místům a omezování cestování[20][21]

Výzkum ukazuje, že opatření musí být důsledně a okamžitě aplikována, aby byla účinná.[22] Během pandemie chřipky v roce 1918 prováděly úřady v USA uzavírání škol, zákaz veřejných shromáždění a další sociálně distanční intervence ve Filadelfii a v St. Louis. Pětidenní zpoždění v zavedení těchto opatření ve Filadelfii umožnilo ztrojnásobit až zpětinásobit přenos, zatímco okamžitější reakce v St. Louis byla významná při snižování tamního přenosu.[23] Bootsma a Ferguson analyzovali zavedená opatření v 16 amerických městech během epidemie v roce 1918 a zjistili, že časově omezené zásahy snížily celkovou úmrtnost pouze mírně a že dopad byl často velmi omezený z důvodu jejich pozdního zavedení a/nebo příliš časného uvolnění. Bylo pozorováno, že několik měst zažilo druhý epidemický vrchol poté, co byla opatření přikazující společenský odstup zrušena.[24]