Vincent z Beauvais

Vincent působil jako učitel teologie v cisterciáckém klášteře Royaumont a vychovatel synů francouzského krále Ludvíka IX. Patrně se podílel na založení dominikánského konventu v Beauvais. Před rokem 1250 sepsal pedagogický spis De eruditione filiorum nobilium (O výchově šlechtických dětí), v němž je obsažena středověká teorie výchovy a vzdělávání. V reakci na úmrtí králova prvorozeného syna Ludvíka v lednu 1260 adresoval králi útěšný spis Liber consolatorius. Někdy po roce 1260 také napsal traktát De morali principis institutione (O mravní výchově knížete).[1]

Věhlas si získal svým monumentálním encyklopedickým dílem Speculum maius (Velké zrcadlo), na kterém pracoval snad již od třicátých let 13. století. Dílo obsahuje téměř deset tisíc kapitol v 80 knihách, které jsou rozděleny do tří celků: Speculum naturale (Zrcadlo přírody), Speculum doctrinale (Zrcadlo učenosti) a Speculum historiale (Zrcadlo dějin).[1] Vincent plánoval pokračovat čtvrtou částí zvanou Speculum morale (Zrcadlo mravnosti), kterou k původnímu textu doplnil až neznámý kompilátor 14. století, mimo jiné na základě spisů Tomáše Akvinského. V obrovském rozsahu díla a velkém počtu použitých pramenů (asi dva tisíce) se odráží bouřlivý rozvoj tehdejší evropské vědy způsobený recepcí řeckých a arabských spisů ve 12. století.[2]