Split 3

Split 3 je název pro panelové sídliště, které se nachází v chorvatském městě Split. Rozkládá se v svažitém terénu východně od centra města. Jeho prostory jsou ohraničeny přibližně ulicemi Vukovarska ulica (na severu), Ulica Brune Bušića (na západě), Bračka ulica (na jihu) a Velebitska (na východě). Sídliště vzniklo podle projektu Vladimira Mušičea Marjana Bežana. V současné době zde žije okolo 13 tisíc lidí.[zdroj?]

Obytný dům Krstarica, který vznikl v rámci Splitu 3.
Univerzitní kampus s obytnými domy v pozadí.
Výškové budovy Splitu 3.

Panelové sídliště, jehož jednotlivé bloky jsou orientovány paralelně k břehu Jaderského moře, bylo projektováno jako samostatná část města[zdroj?] s vlastním centrem. V západní části čtvrti ji tvoří diagonálně umístěná ulice Ruđera Boškovića, která byla zbudována jako pěší zóna. Její atypické vedení odkazuje na ulici Marmontova v centru Splitu.[zdroj?]

Historie

Split 3 byl navržen pro 50 000 lidí.[1] Vítězný projekt celého areálu byl představen veřejnosti v roce 1968.[2] Stavební práce probíhaly v 70. letech 20. století. Na začátku let osmdesátých již byla polovina všech obytných domů dokončena, nicméně došlo ke krátké přestávce ve stavebních pracích a celý komplex tak byl dokončován ještě později.[1] Ve výsledku nebyl realizován celý projekt sídliště pro padesát tisíc lidí, nýbrž jeho pouhá západní polovina. Ve východní části vzniklo zcela nové sídliště Mertojak později a bloky nebyly dobudovány až k ulici Zbora narodne garde, kam je předpokládal původní plán.[3]

Vzhledem k tomu, že v té době již vznikla řada čistě obytných sídlišť na území tehdejší Jugoslávie, bylo v případě Splitu 3 známo, kde v čem tkví problémy s takovými obytnými celky. Hlavním cílem proto bylo zajistit nejen dostatečnou kapacitu z hlediska bytů, která se blížila počtu bytů ve Splitu před druhou světovou válkou, ale také zajistit občanskou vybavenost.[4] Na projektu se kromě dvou prvních architektů podílela i řada dalších tvůrců, například Marjan Cerar, Dinko Kovačić, Ivo Radić a Franjo Gotovac. Pro sídliště byly pro inspiraci použity různé přístupy urbanistů a architektů z řady zemí v zahraničí.[1]

Sídliště se rozvíjelo jako obytná část města, ale jeho součástí byl i univerzitní kampus, který se nachází v jeho severní části. Ten vznikal později a pomaleji než většina bloků. Studentské koleje Franjo Tuđmana byly dokončeny teprve v roce 2011. Kromě toho se zde nachází stavební fakulta, fakulta elektrotechniky, hospodářská fakulta, námořní fakulta, chemicko-technologická fakulta a přírodovědecko-matematická fakulta Univerzity ve Splitu.

Reference
  1. STIERLI, Vladimir; KRULIĆ. Towards a Concrete Utopia: Architecture in Yugoslavia 1945–1980. New York: Metropolitan Museum of Modern Art, 2018. 228 s. ISBN 978-1633450516. Kapitola Split 3, s. 156. (angličtina)
  2. Článek na portálu pogledaj.to (chorvatsky)
  3. STIERLI, Vladimir; KRULIĆ. Towards a Concrete Utopia: Architecture in Yugoslavia 1945–1980. New York: Metropolitan Museum of Modern Art, 2018. 228 s. ISBN 978-1633450516. Kapitola Split 3, s. 159. (angličtina)
  4. Článek na portálu jutarnji.hr (chorvatsky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.