Spiridione Petrovich

Spiridione Petrovich též Spiridone, chorvatsky Spiridon Petrović nebo Špiro Petrović (1804[1] Zadar[2]listopad 1870[1][3]), byl rakouský právník a politik z Dalmácie, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu, od roku 1861 zemský hejtman Dalmácie.

Dr. Spiridione Petrovich
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848  1849
Poslanec Dalmatského zemského sněmu
Ve funkci:
1861  1870
Zemský hejtman Dalmácie
Ve funkci:
1861  1870
Stranická příslušnost
Členstvídalmatští autonomisté (autonomaši)

Narození1804
Zadar
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtílistopad 1870
OceněníŘád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Roku 1849 se uvádí jako Spiridion Petrovich, advokát v Zadaru.[4] V říjnu 1849 mu byl udělen Řád železné koruny.[5] V srpnu 1869 získal i Císařský rakouský řád Leopoldův.[6] Historik Giuseppe Praga uvádí Petroviche jako nejznámějšího tehdejšího dalmatského právníka.[7]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Zadar-venkov. Tehdy se uváděl coby advokát.[2] Řadil se ke sněmovní levici.[8]

Do politiky se znovu zapojil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách roku 1861 byl zvolen za poslance Dalmatského zemského sněmu a stal se téhož roku zemským hejtmanem Dalmácie (předsedou sněmu a nejvyšším představitelem zemské samosprávy).[9] V této funkci byl potvrzen i roku 1864[10] a roku 1867.[11] Ve funkci předsedy zemského sněmu je uváděn i roku 1870.[12] V červenci 1870 byl opět zvolen za poslance zemského sněmu.[13]

Pocházel z etnicky srbského prostředí,[14] ale patřil do politického proudu dalmatských autonomistů, tzv. autonomaši, nazývaných někdy pejorativně i talijanaši, kteří prosazovali multietnickou dalmatskou identitu a zůstávali napojení na italský kulturní okruh.[15] Sám byl bilingvní.[14]

Zemřel v roce 1870.[1] Pohřben byl za velké účasti veřejnosti 30. listopadu 1870 v Zadaru.[3]

Odkazy

Reference

  1. Radovi Instituta Jugoslavenske akademije znanosti i umjetnosti u Zadru, Svazky 24–25. [s.l.]: Akademija, 1977. Dostupné online. S. 35. (chorvatsky)
  2. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (německy)
  3. Aus Zara. Neues Fremden-Blatt. Prosinec 1870, čís. 337, s. 4. Dostupné online.
  4. Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 37. (německy)
  5. Klagenfurter Zeitung, 25. 10. 1849, s. 1.
  6. Österreichische Zeitschrift für Verwaltung, 26. 8. 1869, s. 4.
  7. PRAGA, Giuseppe. History of Dalmatia. [s.l.]: Giardini, 1993. 363 s. Dostupné online. ISBN 9788842702955. S. 232. (anglicky)
  8. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. (česky)
  9. Klagenfurter Zeitung, 9. 4. 1861, s. 1.
  10. Klagenfurter Zeitung, 22. 9. 1864, s. 1.
  11. Allgemeine Österreichische Gerichtszeitung, 8. 3. 1867, s. 8.
  12. Neue Freie Presse, 3. 1. 1870, s. 1.
  13. [Neue Freie Presse, 12. 7. 1870, s. 3.]
  14. MONZALI, Luciano. The Italians of Dalmatia: From Italian Unification to World War I. [s.l.]: University of Toronto Press, 2009. 403 s. Dostupné online. ISBN 9780802099310. S. 45, 49, 54. (anglicky)
  15. VRANDEČIĆ, Josip. Dalmatinski autonomistički pokret u XIX. stoljeću. [s.l.]: Dom i svijet, 2002. 331 s. Dostupné online. ISBN 9789536491605. S. 107. (chorvatsky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.