Sokolovská uhelná

Společnost vlastní lomy Družba a Jiří. Vlastní a provozuje také zpracovatelský závod Vřesová, ve kterém se nachází plynárna (původně postavena pro výrobu svítiplynu), která zplynováním uhlí vyrábí energoplyn sloužící jako palivo pro paroplynovou elektrárnu Vřesová o výkonu 370 MWe[3] a na stejném místě také teplárnu o výkonu 220 MWe.[4] Díky těmto dvěma zdrojům je tak společnost po ČEZu druhým největším výrobcem elektrické energie v České republice.[5] Teplárna vytápí dálkovým horkovodem okolní města Karlovy Vary, Chodov, Nová Role, Nové Sedlo a obec Vintířov. Dálkovým parovodem je připojena společnost zpracovávající vlnu a teplofikace v Nejdku. Odpadní produkty vznikající při zplyňování uhlí jsou po dočištění nabízeny na trhu chemických produktů (benzín, kyselina sírová, dehet, fenol). Odpadní produkty spalování na Teplárně (hydrosměs popílku, suchý popílek, enegrosádrovec, sádra) se dále využívají ve stavebnictví. SUas provozovala do roku 2010 poslední brikétárnu v ČR. Poblíž zpracovatelské části Vřesová se nachází i lomová těžba žulového kamene v majetku Sokolovské uhelné Horní Rozmyšl. Firma provádí rozsáhlé rekultivace krajiny dotčené těžbou hnědého uhlí. V současnosti probíhá napouštění a vytvoření rekreační oblasti jezera Medard u města Habartov.

Od října 2016 je Sokolovská uhelná majitelem Elektrárny Tisová, kterou odkoupila od společnosti ČEZ.[6] Tato dosluhující tepelná Elektrárna Tisová je teplofikačním zdrojem s parní primární sítí pro města Sokolov a Březová a horkovodním zdrojem pro města Habartov a Bukovany. Do budoucna se uvažuje o nahrazení tohoto zdroje vybudováním horkovodu ze zpracovatelské části Vřesová.

Společnost Sokolovská uhelná, a. s. vznikla v roce 1994 spojením Palivového kombinátu Vřesová, Hnědouhelných dolů Březová a Rekultivací Sokolov.[7] Část akcií byla prodána v rámci kupónové privatizace, část pak městům a obcím, stát si ponechal 48 % akcií.[8] O další privatizaci státního podílu uvažovala vláda Miloše Zemana v roce 2001, při očekávaném výnosu 8 mld. Kč.[9] Privatizaci nakonec zrealizovala vláda Vladimíra Špidly, po zrušeném výběrovém řízení vláda jednala pouze se společností Sokolovská těžební a.s. ovládanou managementem dolů.[10] V březnu 2004 pak rozhodla o prodeji za částku 2,6 mld. Kč.[11] V roce 2005 bylo jmění společnosti převedeno na Sokolovskou těžební, která současné změnila svou firmu na Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s.[12]. Společnost vlastnili František Štěpánek (40 %), Jaroslav Rokos (30 %) a Jan Kroužecký (30 %),[13] jehož podíl se snažil získat Pavel Tykač.[14] Z těchto důvodů byl v roce 2015 odkoupen podíl Jana Kroužeckého a převeden na společnost Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s.[15]

V současnosti se společnost dle prohlášení majitele potýká s velkými finančními výdaji za emisní povolenky a z tohoto důvodu dojde v červenci 2020 k výraznému omezení provozu Zpracovatelského úseku. Plánuje se odstavení výroby Energoplynu a z toho plyne odstavení sekcí Tlaková plynárna a Rectisol, výrazného omezení provozu sekce Fenolka, snížení provozu Teplárny. Nadcházející provoz Paroplynové elektrárny na zemní plyn není zatím dořešen. Odstavení výroby energoplynu a snížení výroby Teplárny bude mít značný vliv i na těžební část společnosti.

Na začátku roku 2021 začala transformace společnosti do skupiny SUAS Group a.s., jejímž cílem je podle jejích představitelů zajistit pokračování fungování společnosti jako energetické firmy i v dalším období, kdy dojde k postupnému ukončení těžby a spalování uhlí.[16] V roce 2021 se členem správní rady stal bývalý europoslanec Pavel Poc.[17]

V roce 2009 společnost vydělala 1,9 mld. Kč při tržbách 9,4 mld. Společnost má dlouhodobě vysoké zisky, ve fondu nerozděleného zisku z minulých let měla koncem roku 2009 téměř 10 mld. Společnost má aktiva ve výši 19,2 mld.[13] Podle některých odhadů hodnota společnosti přesahuje 15 mld. Kč.[14]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sokolovská uhelná na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Sokolovská uhelná
• Oficiální stránky