Irtyš (nosná raketa)

Raketa Sojuz 5 se poprvé objevila roku 2013 jako projekt společnosti CSKB-Progress.[7] Projekt byl zpracováván z iniciativy společnosti. Měla mít startovní hmotnost kolem 270 tun, nosnost na nízkou oběžnou dráhu 9 tun, motory na kapalný kyslík a metan. Dohotovení prvního letového exempláře se předpokládalo v letech 2021–2022.[8] CSKB-Progress hodlal na vývoj rakety získat prostředky z tématu „Fénix“ Federálního kosmického programu Ruska na léta 2016–2025. V rámci tématu „Fénix“ bylo totiž (počínaje rokem 2018) vyděleno 30 mld rublů na vývoj rakety o nosnosti 9 tun na nízkou oběžnou dráhu.[8]

Roku 2016 RKK Energija předložila návrh dvoustupňové nosné rakety – nástupce Zenitu-3 – se startovní hmotností 520 tun a s nosností na nízkou oběžnou dráhu 17 tun, motory na kapalný kyslík a kerosin. V prvním stupni měla mít motor RD-171M, v druhém stupni dva motory odvozené od RD-0124A, počítalo s použitím urychlovacího bloku DM-SLB.[9] Navrhovaly se starty z Bajkonuru v rámci rusko-kazašského programu Bajterek, proto bajkonurská varianta dostala kazašské jméno Sunkar. Vývoj dostal financování z tématu „Fénix“.[9]

Roku 2017 se Roskosmos vzdal letů projektované kosmické lodi Federacija na raketě Angara A5P a jako nosiče pro Federaci určil nástupce Zenitu navrhovaného Energií, který dostal označení Sojuz 5.[6] CSKB Progress poté projekt své metanové rakety přejmenoval na Sojuz-7.[10]

• V prosinci 2018 potvrdil mluvčí Roskosmosu Vladimir Ustimenko dřívější informace o přejmenování rakety Sojuz 5 na nové jméno Irtyš po stejnojmenné řece. Po ruské řece už mají jméno také rakety Angara. [11]

• Raketa bude vyvinuta ve dvou verzích, první pro pilotované lety nové kosmické lodi Federacija a druhá levnější verze určena pro komerční využití společnosti S7 Space.[12]

• První testovací let rakety s maketou kosmické lodi je naplánován do druhé poloviny roku 2022. Další start proběhne v roce 2023 s lodí Federacija bez posádky a o rok později s posádkou.[13]

• Generální ředitel RKC Progress Dmitrij Baranov oznámil, že stavba první rakety Irtyš začala 31. května 2019. Podle jeho slov se již vyrábí palivové nádrže.[14]

• 7. listopadu 2019 Roskosmos odložil doručení předběžného návrhu projektu Sojuz 5 o jeden rok, připraven bude na podzim 2020. První testovací let je nyní plánován na rok 2023. V Bajkonuru se současně vytváří rusko-kazašský raketový komplex Bajterek, to zahrnuje modernizaci startovací rampy dříve využívané raketami Zenit.[15]Na konci listopadu 2019 byly v raketovém středisku Progress zahájeny zkoušky palivových nádrží prvního stupně.[16]Generální ředitel NPO Energomaš Igor Arbuzov v prosinci oznámil, že první motor RD-171MV bude dodán v roce 2022.[17]

Základ rakety Irtyš budou tvořit dva stupně stejně jako u Zenitu, ale jejich průměr se zvětší z 3,9 na 4,1 metrů. Tento průměr umožní použít stejné nástroje jako u raket Proton a zároveň bude kompatibilní s vlakovou dopravou na kosmodrom Bajkonur.

První stupeň bude osazen modernizovaným čtyřkomorovým motorem RD-171MV na kapalné pohonné látky (RG-1/LOX) a s výškou 37,4 metrů bude také vyšší než u Zenitu (32,9 m).

Naproti tomu druhý stupeň se zkrátí z 10,4 na 7,77 metrů a o jeho pohon se budou starat dva upravené motory RD-0124.

Pro vyšší oběžné dráhy může být raketa volitelně vybavená ještě horním stupněm Blok DM-03, který je používán i na raketách Zenit, Proton nebo Angara.

Rusko počítá s využitím prvního stupně Sojuzu 5 (Irtyš) jako základ pro budoucí supertěžkou raketu Jenisej. Tento první stupeň by mohl být použit jako urychlovací bloky i centrální stupeň rakety. Nejtěžší varianta, neoficiálně označována jako Eněrgija-5V, by použila svazek celkem šesti těchto stupňů. Při startu by se souběžně zapálily motory RD-171MV na urychlovacích blocích i na centrálním stupni. V závislosti na použití horního stupně by taková raketa byla schopná na nízkou oběžnou dráhu Země dopravit 88 nebo 108 tun nákladu. Starty supertěžké rakety budou probíhat z kosmodromu Vostočnyj.[18]

4. ledna 2019 šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin prostřednictvím sociální sítě potvrdil oficiální název Jenisej pro připravovaný supernosič. Zároveň byl podepsán podrobný harmonogram vývoje. [19]