Sněhule severní

Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) je středně velký severský druh pěvce z čeledi Calcariidae. Jedná se o nejseverněji hnízdícího ptáka z řádu pěvců.[2]

Sněhule severní
Sněhule severní (samec v prostém šatu)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďCalcariidae
Rodsněhule (Plectrophenax)
Binomické jméno
Plectrophenax nivalis
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Dorůstá délky asi 15–18 cm s rozpětím křídel něco přes 30 cm. Ve všech šatech má nápadná velká bílá pole v křídle, která kontrastují s černými letkami. Samec ve svatebním šatu je celý bílý, většinou s černým hřbetem a krajní částí křídel, samice má hřbet hnědě skvrnitý, na hlavě a hrudi je šedohnědá. V prostém šatu jsou obě pohlaví podobná, s rezavě žlutohnědým nádechem na tvářích, temeni, krku a hrudi, hřbet je skvrnitý. Nohy jsou krátké a černé, na rozdíl od většiny ostatních pěvců má opeřené běháky, což je adaptace na severské prostředí. Zobák je žlutý s tmavou špičkou (ve svatebním šatu celý tmavý). Let je vydatný, těkavý, často využívá větru. Někdy třepetá křídly, jindy naopak létá v hlubokých vlnovkách.[3]

Taxonomie

Sněhule severní byla dříve řazena do čeledi strnadovitých, ale po fylogenetické studii z roku 2008 byla spolu s dalšími pěti druhy ptáků z rodů Plectrophenax, Calcarius a Rhynchophanes přeřazena do samostatné čeledi Calcariidae.

Sněhule severní vytváří čtyři poddruhy, které se liší hlavně opeřením samců v letním šatě.

  • Plectrophenax nivalis nivalisPolární oblasti Evropy a Severní Ameriky. Hlava bílá, hřbet černý s malou plochou bílé.
  • Plectrophenax nivalis insulaeIsland, Faerské ostrovy, Skotsko. Hlava bílá s načernalým límcem, hřbet černý.
  • Plectrophenax nivalis vlasowae – Polární oblast Asie. Hlava bílá, hřbet většinou také bílý.
  • Plectrophenax nivalis townsediAleutské ostrovy, Kamčatka, pobřeží východní Sibiře. Zbarvení stejné, jako u P. n. vlasowae, ale je o něco větší.

V roce 2011 byl na Newfoundlandu pravděpodobně zaznamenán ptačí hybrid, který vznikl zkřížením sněhule severní se strnadem severním.[4]

Rozšíření a výskyt

Sněhule severní má cirkumpolární rozšíření po celé severní polokouli. Hnízdí ve vysokohorském pásmu (sutích), na kamenitých pobřežích a v tundře. Je to stěhovavý pták, podzimní migrace začíná v září, ale některá hejna vylétají až v listopadu. Během migrace se sněhule dovedou orientovat podle magnetického pole země. V ČR pravidelně přezimuje v proměnlivém počtu poddruh P. n. nivalis. Někdy se vyskytují jednotliví jedinci, ale často se zdržuje ve skupinkách nebo hejnech v zemědělských oblastech a na vřesovištích.[5][2] Podle nálezů z polské jeskyně Komarowa se sněhule během poslední doby ledové vyskytovaly i ve střední Evropě.[6]

Potrava

Potravu hledá na zemi. Živí se převážně semeny, pupeny a drobnými bezobratlými. Sněhule zimující na pobřeží často loví také korýše.[7] Mláďata jsou krmena výhradně bezobratlými.

Rozmnožování

Samci se obvykle vrací do hnízdišť přibližně tři až šest týdnů před příletem samic a začátkem hnízdního období. Během této doby si obsadí území, které agresivně brání. Samice se vrací přibližně koncem května, po jejich příletu se je samci snaží nalákat svým zpěvem. Sněhule severní jsou monogamní ptáci, samec samici během období páření sleduje, aby se ujistil, že se nebude pářit s jiným samcem. Hnízdo staví samice ve skalních puklinách, mezi balvany, ve štěrbinách zdí či hromadách dřeva, aby bylo co nejlépe skryto před potenciálními predátory. Klade 4–6 vajec. Během inkubace samec nosí samici potravu, aby vejce nebyla vystavena příliš nízkým teplotám. Mláďata jsou krmena oběma rodiči. Nejvýznamnějšími predátory mláďat a vajec sněhule severní jsou polární lišky, racci a chaluhy.[7][8][9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Snow bunting na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. VANĚK, Jaroslav. Sněhule severní – zimní host na přehradě Rozkoš | [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. (česky)
  3. HUME, Rob. Ptáci Evropy. 2. vyd. [s.l.]: Euromedia Group, 2016. S. 369.
  4. A. MACDONALD, Christie, a spol. First Report of a Snow Bunting × Lapland Longspur Hybrid [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online.
  5. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 368–369.
  6. TOMEK, Teresa; BOCHEŃSKI, Zygmunt. Weichselian and Holocene bird remains from Komarowa Cave, Central Poland. Acta Zoologica Cracoviensia. 2005-06-01, roč. 48, čís. 1–2, s. 43–65. Dostupné online [cit. 2021-12-05]. DOI 10.3409/173491505783995743.
  7. CUNNINGHAM, Ashley. Plectrophenax nivalis (snow bunting). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz – Plectrophenax nivalis (sněhule severní) [online]. BioLib.cz [cit. 2021-12-04]. Dostupné online.
  9. Snow bunting. www.npolar.no [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.