Smyčková tkanina

Smyčkové tkaniny, nazývané také froté (angl. terry-cloth, něm. Frottiergewebe), jsou trojrozměrové textilie. Třetí rozměr tkaniny tvoří kličky z osnovních nití nad nebo pod plochou základní tkaniny.[1]

Výroba
Člunkový stroj k výrobě smyčkových tkanin (Anglie asi v polovině 20. století)

K výrobě se používají tkací stroje speciální konstrukce. Smyčková osnova se podává nejméně na dvou válech, smyčky na osnově se tvoří tzv. nedorazem paprsku při tkaní. K plnému dorazu dochází teprve po druhém až sedmém zaneseném útku, který s sebou vezme smyčkovou osnovu. Původní člunkové stavy jsou asi od poslední třetiny 20. století nahrazovány nejčastěji jehlovými tkacími stroji.[2]

Vazba smyčkové tkaniny

Stroje mohou být vybaveny listovkou nebo žakárovým ústrojím, kraje tkaniny se zpevňují perlinkovou vazbou nebo zatahováním konců útku s pomocí jehlového mechanizmu (tuck-in).[3]

Schematický náčrt (vpravo) naznačuje vazbu smyčkové tkaniny: Útky (tmavé kruhy) jsou protkány základní osnovou (zeleně), v horní části se tvoří smyčkovou osnovní nití (červeně) kličky na lícní straně tkaniny a dolní část obrázku ukazuje (modře) i druhou osnovní nit se smyčkami na rubu tkaniny. V uvedeném příkladu se jedná o trojútkovou vazbu, kde se dva útky nacházejí pod obloučkem smyčky a třetí, mezi smyčkami, je tzv. vazný útek. Uvnitř smyček se dá zatkávat až 6 útků, tj. zhotovit sedmiútková vazba, smyčky mohou být maximálně 12 mm vysoké.[4]

Froťák, tedy ručník ze smyčkové tkaniny

Osnovní příze na smyčkové tkaniny jsou zpravidla skané, nitě v základní osnově s vyšším zákrutem. Útková příze je méně zakroucená, většinou z bavlny nebo ze směsi bavlny s viskózou.

Smyčkové tkaniny se stříhanými kličkami jsou podobné sametu a říká se jim (někdy) velur.[5]

Využití

Smyčkové tkaniny se vyrábí skoro výhradně z bavlněných přízí, zboží má vynikající savost. Šijí se z něj proto převážně ručníky, osušky a plážové oblečení.

Na začátku 21. století dosáhla roční světová výroba 2,5 miliardy m² (250–600 g/m2) [2], což odpovídalo asi 2,5 % celkové produkce tkaných textilií.

Smyčkové pleteniny

Osnovní pleteniny jsou podobné smyčkovým tkaninám. Smyčková nit může být z bavlny, základní pletenina se zhotovuje často z polyamidových filamentů.[6] Osnovní smyčkové pleteniny mají vysokou pevnost v oděru, používají se zejména k čalounění aut a nábytku.[7]

Smyčkové zátažné pleteniny jsou měkčí, pružnější a mají lepší savost než osnovní zboží. Používají se hlavně na posteloviny.[8]

Strečové froté

Pod označením strečové froté se vyrábějí elastické smyčkové tkaniny a pleteniny s obsahem tvarovaných přízí. Výrobky se používají např. na plážové oděvy, ložní prádlo aj.[9][10]

Reference
  1. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981) str. 678
  2. Adanur: Handbook of Weaving, Technomic Publishing Company 2001, ISBN 1-58716-013-7, str. 315-319
  3. Secondary Motions of Weaving [online]. Emel Önder, 2018 [cit. 2018-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
  4. The technology of terry towel production [online]. JTATM, 2005 [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  5. T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3
  6. Decke und Plüsch [online]. Karl Mayer, 2018 [cit. 2018-06-28]. Dostupné online. (německy)
  7. Wirkvlours [online]. fabrooms, 2018 [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-03. (německy)
  8. K.P.Weber/M.O.Weber: Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2004, ISBN 3-87150-792-X, str. 116
  9. Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN(z roku 1970) 3-87150-848-9, str. 252-254
  10. Frottier-Stretch [online]. Aquasel-shop, 2006 [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-04. (německy)

Literatura
  • Hofer: Stoffe 2, ISBN 3-87150-799-7, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2004, str. 197–204 a 430
  • Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 363

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.