Smuteňovité

Zástupci čeledi smuteňovité jsou jednodomé nebo dvoudomé byliny, keře a stromy, výjimečně i liány nebo sukulenty. Na rozdíl od čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae) chybí latex. Pokud jsou přítomny chlupy, jsou ve většině případů jednoduché. Listy jsou většinou střídavé, zřídka vstřícné, ve svazečcích nebo přeslenech, jednoduché nebo u rodu Bischofia dlanitě složené. Čepel listů je celokrajná nebo výjimečně zubatá. Některé druhy rodu smuteň (Phyllanthus) jsou bezlisté, funkci listů přebírají zploštělé zelené větévky (kladodia). Květy jsou pravidelné, jednopohlavné (jen u rodu Aporosa oboupohlavné), v úžlabních květenstvích. U rodu Uapaca jsou květenství redukovaná na pseudanthium, útvar připomínající jediný květ. Kalich je složen ze 3 až 8 většinou volných lístků. Koruna je nejčastěji ze 4 až 6 plátků nebo chybí. V samčích květech je 2 až 35 (nejčastěji 3 až 10) volných nebo do různého stupně srostlých tyčinek. Semeník v samičích květech je svrchní, jednoplodolistový nebo srostlý ze 2 až 5 (nebo až 15) plodolistů. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka. Plodem je tobolka, bobule nebo poltivý plod (schizokarp).

Čeleď zahrnuje asi 1750 druhů v 59 rodech. Vyskytuje se v tropech celého světa, největší diversita je v jihovýchodní Asii. Na druhy nejbohatším rodem je smuteň (Phyllanthus, asi 700 druhů), následují rody Cleistanthus (140 druhů) a antidesma (Antidesma, 100 druhů).

V roce 1993 byla molekulárními studiemi potvrzena již dříve předpokládaná parafyletičnost čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae). Bylo zjištěno, že tato čeleď v tradičním pojetí zahrnovala několik různých, bezprostředně nepříbuzných linií řádu Malpighiales. Postupně bylo z čeledi pryšcovité vyjmuto celkem 96 rodů a rozřazeno do 6 nových čeledí, z nichž nejobsáhlejší je čeleď Phyllanthaceae.

V současnosti je tato čeleď dělena na 2 podčeledi: Phyllanthoideae (38 rodů) a Antidesmoideae (21 rodů).

Plody brazilské smuteně Phyllanthus acidus jsou oblíbeným ovocem. Některé druhy rodu antidesma (Antidesma) poskytují jedlé bobule, např. nejznámější Antidesma bunius pocházející z jihovýchodní Asie, dále A. platyphyllum z Havajských ostrovů a africký druh A. venosum. Ovoce poskytují také některé druhy rodu tupa (Baccaurea) z jihovýchodní Asie (B. dulcis, B. racemosa, B. motleyana).

Mnohé druhy rodu Phyllanthus jsou využívány jako léčivé rostliny. Kořeny Phyllanthus acidus se přes svou jedovatost používají při léčbě astmatu, nachlazení a kašle, zevně pak při léčbě kožních onemocnění. Latex je používán jako emetikum a purgativum.

Smuteň Phyllanthus niruri, bylina původem z tropické Ameriky a dnes rozšířená jako plevel v tropech celého světa, obsahuje chinolizidinové alkaloidy a je využívána při léčení chorob zažívacího traktu, žlučových a ledvinových kamenech, zánětech ledvin, chorobách prostaty, poševním výtoku aj. Další medicínsky využívané druhy jsou např. Phyllanthus emblica, P. debilis, P. maderaspansis, P. oxyphyllus, P. pulcher a P. reticulatus.

V parcích v ČR je vzácně pěstován jako sbírková dřevina tvrdodřev křovitý (Securinega suffruticosa). Keř Breynia disticha, pocházející z Havaje, je pro nápadné růžovobílé zbarvení mladých listů často pěstován ve sklenících botanických zahrad.

Actephila, Amanoa, Andrachne, Antidesma, Apodiscus, Aporosa, Ashtonia, Astrocasia, Baccaurea, Bischofia, Breynia, Bridelia, Celianella, Chascotheca, Chonocentrum, Chorisandrachne, Cleistanthus, Croizatia, Dicoelia, Didymocistus, Discocarpus, Distichirhops, Flueggea, Glochidion, Gonatogyne, Heterosavia, Heywoodia, Hieronyma, Hymenocardia, Jablonskia, Keayodendron, Lachnostylis, Leptonema, Leptopus, Lingelsheimia, Maesobotrya, Margaritaria, Martretia, Meineckia, Nothobaccaurea, Notoleptopus, Pentabrachion, Phyllanthopsis, Phyllanthus, Plagiocladus, Poranthera, Protomegabaria, Pseudolachnostylis, Pseudophyllanthus, Richeria, Savia, Securinega, Spondianthus, Synostemon, Tacarcuna, Thecacoris, Uapaca, Wielandia[2]