Smolnica (Slezské vojvodství)

Heinrich Adamy ve svém díle o místních názvech obcí ve Slezsku vydané v roce 1888 ve Vratislavi uvádí název vesnice Smoły (česky: smůla) a spojuje ji s místem produkce. Německý název odvozuje od nejstaršího polského názvu Smolnica jako Teerosenplatz polsky: miejsce smoły (česky: místo smůly). V němčině byl používán název Smoliz.[2]

V latinské Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis z doby biskupa Jindřicha I. z Vrbna v letech 1297–1305 byla uváděna jako Smolnitz.[3]

V letech 1936–1945 byla vesnice v rámci germanizace přejmenována na Eichenkamp.[4]

Změny názvu vesnice v průběhu let:

• Smolitz – kolem roku 1228
• Smolitz – v roce 1295 v latinské kronice Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis
• Smolicz – od roku 1447
• Smolice – rok 1679
• Smolitz, Schmolitz – rok 1687
• Schmolnitz (na mapě Slezska z roku 1736)[5]
• Smolnitz - do roku 1936
• Eichenkamp - od roku 1936 do 1945
• Smolnica - od roku 1945

První údaj o vesnici Smolnica je z roku 1228 jako farnost ve Smolnici v latinské kronice Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis. V kronice se uvádí, že vesnice byla založena podle německého práva. Pravděpodobně byla znovu založena na území vypleněná mongolskými vojsky. Vesnice měla 47 lánů půdy.

V roce 1376 Smolnice byla samostatnou farností v biskupství - diecéze Vratislavské, v polovině 14. století – archidiakonát Opole, archipresbitariát Gliwice pod číslem 8: Smolnitz. V roce 1447 v účtech Svatopetrského haléře je uváděna opět pod číslem 8 jako samostatná farnost.[6] V roce 1506 majitel Smolnice Mikuláš (Mikołaj) si půjčil 15 českých grošů od probošta ze Sośnicowic, pravděpodobně na obnovu vesnice zničenou v době husitských válek nebo jinými pohromami. V roce 1600 (1603) byl v obci postaven protestanty dřevěný kostel svatého Bartoloměje, který je na seznamu kulturních památek Polska pod číslem 495/56 z 2. 11. 1956 a A/118/08 z 18. 2. 1969.[7]

V druhé polovině 17. století Smolnice byla součástí panství Georga Bernharda von Welczek, kancléře opolsko-ratibořického knížectví.[8] Majitelem Smolnice v letech 1715–1769 byl Julius Gebhardt hrabě von Hoym, v letech 1769–1815 Amalia von Hohenlohe-Ingelfingen hraběnka von Hoym. V roce 1830 Fürst August von Hohenlohe-Oeringen-Ingelfingen, v roce1884 měl patronát Herzog von Ujest. V roce 1830 vesnice patřila pod administrativu správního obvodu Opole - Regierung Oppeln, okresu Tost-Glewitz, pošta byla v Gliwicích. Ve Smolnici bylo 58 domů, jeden panský dvůr a žilo zde 1305 obyvatel. Ve Smolnici byla katolická škola s jedním učitelem, vodní mlýn, důl k těžbě železné rudy s pěti jámami. Od roku 1854 ve vsi byla cihelna. V letech 1937–1941 byla na území, které patřilo Smolnici, vybudována osada Wilcze Gardło (Vlčí hrdlo), od roku 1975 nejmenší čtvrť města Gliwic.

V letech 1975–1979 byl postaven nový zděný kostel Panny Marie Královny.

Vesnice Smolnica má rozlohu 1082 ha, z toho 16,8 % tvoří zástavba, 14,2 % je orná půda a 69 % pokrývají lesy.[9] Sousedí s čtvrtěmi města Gliwice: Ostropa, Wilcze Gardło a obcemi: Żernica, Nieborowice, Pilchowice, Leboszowice, Trachy, Sośnicowice.

V roce 2011 ve Smolnici žilo 1237 obyvatel (624 mužů a 613 žen).[10][11] V roce 1999 byla uzavřena základní škola.

Ve Smolnici se nachází:

• mateřská škola
• sbor dobrovolných hasičů
• fotbalové hřiště, hřiště pro košíkovou a odbíjenou
• několik malých hřebčínů

Vesnicí vede silnice č. 2916S (ulice Wiejska) z obce Sosnowice do obce Źernica a ulice Kościelna a Leboszowska

Vesnicí vedou:

• Stezka dřevěné architektury Slezského vojvodství
• Turistická cesta Trasa Sto let turistiky
• Turistická trasa č. 278 okolo Smolnice (výškový rozdíl 231 m n. m. v km 1,14, a 254 m n. m. v km 2,57)[12]

• dřevěný kostel z 17. století, který je součástí Stezky dřevěné architektury Slezského vojvodství.
• římskokatolický kostel Panny Marie Královny
• Boží muka
• kaple
• památník padlým v první a druhé světové válce