Smldník jelení

Je druhem s evropským areálem, vyskytuje se od západní Evropy, přes střední a východní až do Ruska po Ural. Na jihu je jeho rozšíření ohraničeno Středozemním a na severu Baltským mořem. Zasahuje i na sever Kavkazu a do Alžírska.

V České republice má těžiště výskytu v termofytiku a v nižších výškách mezofytika. Hojnější je na teplých územích s bazickým podkladem, například ve středních, severních a východních Čechách a na jižní a jihovýchodní Moravě. Naopak v západních a jižních Čechách je vzácný. Ve vyšších polohách, v mezofytiku, je častý jen v moravských Karpatech a ve Slezské nížině. V české přírodě nejvýše vystupuje do 800 m n. m. v Bílých Karpatech východně od Brumova-Bylnice. V zemích s teplejším klimatem roste až do výšky 1200 m.[3][4]

Hemikryptofyt rostoucí na suchých loukách a pastvinách, po okraji lesních lemů a křovin, někdy i přímo ve světlých dubových či borových lesích. Nevhodná jsou zastíněná stanoviště, kde je neduživou rostlinou a málo kvete. Vyžaduje hlubokou výživnou půdu, která může být i těžká a po většinu roku suchá. Roste na místech pouze krátkodobě zamokřených a dlouhodobě vyschlých. Vyhovující je podloží tvořené hlavně vápnitými sedimenty, jako například slínovec, spraš, opuka a vápenec.

Často se vyskytuje v teplých a suchých pahorkatinách i v podhůří na místech mírně svažitých se sklonem 5 až 20° orientovaných jižně až západně, méně osídluje ploché roviny nebo svahy se sklonem nad 30°. Ploidie druhu je 2n = 22, stupeň ploidie x = 2.[3][4][6]

Vytrvalá bylina s lodyhou dlouhou 30 až 100 cm, která vyrůstá z tlustého válcovitého svislého a mnohohlavého oddenku, jenž je na povrchu černý a uvnitř mléčně bílý. Lodyha je u báze hrubá 5 až 10 mm, výše je přímá, oblá a uvnitř plná, na povrchu hladká, jemně proužkovaná, někdy v horní části větvená a porostlá několika střídavými listy. Přízemní listy v růžici jsou dlouhé až 50 cm a široké do 20 cm, v obryse jsou trojúhelníkovité a dvakrát či třikrát peřenosečné. Lodyžní listy jsou o poznání menší, mají nafouknutou pochvu, směrem vzhůru se zmenšují a nejvýše postavené mají téměř zakrnělou čepel. Listy jsou na líci tmavozelené a na rubu nasivělé. Palisty u této rostliny nejsou.

Květenství na vrcholu lodyhy tvoří jeden až tři složené okolíky, které jsou mohutné, polokulovité, každý má patnáct až třicet okolíčků po 10 až 15 květech. Listeny obalu i obalíčků jsou četné, nestejně velké a brzy opadávají. Květy v okolíku jsou bílé, drobné, pětičetné a oboupohlavné. Drobné zelené cípy kalichu jsou vejčité se špičkou na konci, bílé lístky koruny jsou široce eliptické a na vrcholu mají vykrojený lalok, někdy bývají i narůžovělé. V květu je pět tyčinek s prašníky, dvouplodolistový semeník a terčovitě rozšířená čnělka s hlavatou bliznou. Květy rozkvétající od července do září a jsou opylovány drobným hmyzem slétajícím se pro nektar.

Plody jsou dvounažky, v obryse eliptické až okrouhlé, čočkovitě smáčknuté. Jsou asi 5 mm dlouhé a 4 mm široké, jejich těsně přitisknutá merikarpia mají tři slabě vystouplá hřbetní žebra a po obou stranách asi 1 mm široká křidélka. Rostlina je občasným terčem cizopasné holoparazitické rostliny zárazy smldníkovité, která se připojuje ke kořenům hostitelské byliny.[3][4][6][7]

Smldník jelení se od vzhledově podobného smldníku olešníkového (Peucedanum oreoselinum) odlišuje hlavně tím, že má převážně pouze dvakrát a řidčeji zpeřené listy, které jsou složené z přisedlých, vespod nasivělých lístků podlouhle vejčitých a po obvodě ostnitě pilovitých, jež odstávají od řapíku pod ostrým úhlem a rozkládají se v jedné ploše. Lodyžní listy mají nadmuté pochvy a na vrcholu oddenku je chomáč černých vláken po zašlých listech.

Smldník olešníkový má naopak lístky častěji třikrát zpeřené, oboustranně lesklé, vejčité a od řapíku pod pravým i tupým úhlem různě odstálé. Lodyžní pochvy jsou úzké a oddenek má na vrcholu hnědá vlákna po odumřelých listech.[3][8]