Smíšené manželství

U nábožensky smíšeného svazku se mohou rychle objevit problémy plynoucí z odlišnosti vyznání partnerů - ať už jde o odlišné náboženské zvyky, spory o náboženskou výchovu dětí nebo už jenom o prostý fakt, že mnoho náboženství a církví takovéto svazky nepodporuje či přímo zakazuje. V Bibli se na několika místech židům zakazuje brát si manželky z pohanských národů, zákaz je stále aktuální v tradicionalistických proudech židovství.

Římskokatolická církev považuje fakt, že jeden ze snoubenců není pokřtěn, za překážku uzavření manželství, od níž lze za určitých okolností udělit dispens.[1] V případě smíšeného manželství (v kanonickém právu tento pojem označuje od roku 1983 pouze manželství dvou křesťanů různého vyznání[2]) takový sňatek zakazuje, nicméně uznává jeho platnost a za určitých okolností jej i umožňuje uzavřít před katolickým knězem.[3] (rozdíl mezi překážkou a zákazem spočívá v tom, že zatímco sňatek uzavřený za existence nedispenzované překážky církev nepovažuje za platný, sňatek uzavřený navzdory nedispenzovanému zákazu pro ni platný je).

V islámu obvykle platí, že muslim si smí vzít i ženu jiného náboženství knihy (tj. křesťanku či židovku), muslimka si však smí vzít jedině muslima.[4]