Slovinská národní galerie

Současná hlavní budova galerie byla v novorenesančním slohu postavena v roce 1896, v době, kdy byl starostou města Ivan Hribar, jehož ambicí bylo přeměnit Lublaň na reprezentativní hlavní město všech obyvatel Slovinska. Budovu navrhl český architekt František Škabrout a původně byla užívána jako centrum pro pořádání různých kulturních událostí národního významu (Narodni dom). V přízemí byla tělocvična spolku Sokol a zpočátku, před přestěhováním na Novi trg zde sídlila i Slovinská akademie věd a umění. Vzhledem je galerie podobna budově Národního divadla v Praze, i její fasáda je zdobena v novorenesančním slohu. V roce 1993 byla budova rozšířena o další stavbu v postmoderním stylu podle plánů slovinského architekta Edvarda Ravnikara. Obě budovy byly v roce 2001 propojeny proskleným spojovacím křídlem a vstupní halou podle návrhu architektů Jurije Sadara a Boštjana Vugy. Budova stojí nedaleko parku Tivoli. V roce 2015 byla kompletně restaurována.

Galerie je sídlem stálé expozice uměleckých sbírek od středověku do počátku 20. století. Komplex tří budov, které byly postaveny v letech 1894 až 2001, dnes zahrnuje téměř 13 000 metrů čtverečních. Sbírky galerie obsahují 16 000 uměleckých děl.[1] V prosklené centrální části je i originál barokní Robbovy kašny, která sem byla přesunuta po její renovaci v roce 2008.

• 
  Antonio Bellucci (1654–1726): Rinaldo a Armida
• 
  Élisabeth Vigée-Lebrun (1755–1842): Portrét Elisabeth Isabella Mniszech, 1797
• 
  Jožef Tominc (1790–1866): Autoportrét, kolem roku 1830
• 
  Pavel Künl (1817–1871): Rybí trh v Lublani, 1847
• 
  Anton Ažbe (1862–1905): Zamorka, 1895
• 
  Ivan Grohar (1867–1911): Kvetoucí jabloň, kolem roku 1907
• 
  Ivana Kobilca (1861–1926): Autoportrét, kolem roku 1910
• 
  Ivana Kobilca: „Stará dáma pijící kávu“ (Kofetarca), 19. století

Známí slovinští a evropští autoři, jejichž díla jsou zastoupena v galerii: