Palárikovo

• 1248 Meder
• 1690–1730 Nové Kounice
• 1725 Tót Megyery
• 1773, 1786 Megyer
• 1808 Tót-Megyer
• 1863–1913, 1938–1945 Tótmegyer,
• 1920 Slovenský Meder, 1927–1938
• 1945–1948 Slovenský Meder, Tót-Megyer
• 1948–dosud Palárikovo

Archeologickými nálezy je osídlení doloženo od neolitu po středověk. Významné bylo keltské pohřebiště z 3.–1. století před n. l., sídlištní objekt z římské doby a středověký hřbitov[1] . Obec Meder je písemně doložena k roku 1248 jako majetek uherských královen. Do roku 1431 patřila k majetku Ctibora, majitele Šuranského hradu. V letech 1308–1321 obec trpěla válkou Matúše Čáka Trenčanského s vojskem uherského krále Karla Roberta z Anjou. Roku 1430 se regionem dvakrát přehnala husitské vojska. Rozhodnutím soudu z 28. března 1435 majetek přešel na krále Zikmunda Lucemburského, který Slovenský Meder daroval za služby Michalovi Orsághovi. Ze středověku se dochovaly cenné archeologické nálezy v podobě pozůstatků kamenných staveb a keramiky.[2]

Osmanští Turci obec dobyli v roce 1559 a v roce 1617 se se připomíná jako pustá. V roce 1676 se v regionu zformovali Turci k vpádu na Moravu. Od roku 1690 patřila obec moravskému rodu Kouniců, s nimiž přišli také kolonisté z Moravy.

Zámek hrabat Károlyiů z Nagykároly

Prosperitu obce ukončilo protihabsburské povstání Kuruců a především smrt Dominika Ondřeje Kounice (1655–1705), po němž se obec nazývala Nové Kounice. Jeho mladší syn, diplomat a moravský zemský hejtman Maxmilián Oldřich Kounic (1679–1746) neměl o Nové Kounice zájem, protože panství téměř nic nevynášelo, a tak je 1. dubna 1730 prodal kuruckému generálovi Alexandru (Sándorovi) Károlyimu z Nagykároly (1669–1743) [3], který v letech 1703-1710 jako velitel vojska panství Kounice zpustošil[4] a za své zásluhy o Uherský stát byl roku 1712 povýšen do hraběcího stavu.

Název obce Tót Megyeri se vyskytuje poprvé písemně v archivech hrabat Károlyiů roku 1725. Hrabě Sándor Károlyi dal postavit na místě bývalého zámku hraběte Kounice svůj zámek. Rodina pak obhospodařovala panství o rozloze 54 hektarů. O rozvoj obce se zasloužil hrabě Alois Károlyi (1825–1890), který po matce pocházel z rodu Kouniců. Roku 1865 založil v obci lihovar s palírnou kořalky, roku 1871 cihelnu, roku 1889 vodovod a provozoval také velkochov ovcí. Rodina Pálffyů zde měla svůj hřebčín. Poslední majitel panství, hrabě Ladislav/Lájoš Károly, založil také Společnost pro lov a ochranu zvířat. Jemu bylo panství zkonfiskováno v roce 1945. V letech 1939–1945 obsadili obec maďarští fašisté, část slovenského obyvatelstva před nimi uprchla.

V roce 1950 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo a v roce 1952 postihla obec ničivá povodeň.

Vodárna, nyní rozhledna

Obec Palárikovo, původním názvem Slovenský Meder, leží na jihozápadním Slovensku, v Podunajské nížině, 13 km od okresního sídla Nové Zámky a 8 km od Šuran. Katastr obce o rozloze 5129 ha má rovinatý charakter, s průměrnou nadmořskou výškou 113 m n. m.

• Slováci – 96,70 %
• Maďaři – 2,13 %
• Češi – 0,69 %
• Ukrajinci – 0,04 %
• Němci a ostatní – 0,02 %

Socha sv. Vendelína

• Římskokatolický kostel sv. Jana Nepomuckého – trojlodní barokní bazilika z roku 1745, patronátní kostel hraběcí rodiny Károlyů, jejichž kamenný erb je vsazen nad hlavní vchod; úpravy z 19. a 20. století, hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého barokní s obrazem světce z poloviny 18. století, rokoková křtitelnice.
• Sochy: sv. Floriána z 18. století, sv. Vendelína z roku 1914
• Zámek (kaštiel) rodiny Károlyů, třítraktová původně barokní stavba na půdorysu písmene U, vystavěná po roce 1725 na místě sídla Kouniců.[4] Novoklasicistní úpravy průčelí se sloupovým portikem proběhly roku 1866 podle projektu architekta Mikuláše Ybla. V roce 1945 byl zámek zestátněn a od roku 1946 sloužil pro kanceláře Státních lesů. Dochoval se jeden nepřestavěný sál. Nad balkónem se dochoval erb Károlyů. K zámku patří bývalé objekty bažantnice, hřebčína, hospodářského dvora, rozsáhlý anglický park a lovecký revír.
• ̈Dřevěná vodárenská věž – technická památka z roku 1869, upravená v roce 1900 a ve druhé polovině 20. století adaptovaná na rozhlednu, jíž slouží dosud.
• Panská sýpka, třípodlažní trojtraktová historizující stavba ze 60. let 19. století, zbytek hospodářského dvora.
• Boží muka

• Alexander Gerič (1920–1944) – slovenský válečný pilot
• Karol Strmeň, vlastním jménem Karol Bekéni (1921–1994) – romanista, redaktor slovenské exilové literatury ve Spojených státech, básník katolické moderny a překladatel poezie
• Agneša Gundová-Jergová (1926–2010) – redaktorka rozhlasové stanice Hlas Ameriky, publicistka a spisovatelka

• Zubří, Česko

• 
  Zahradní křídlo zámku
• 
• 
  Zámek Lájoše Károlyho (1895-1899)
• 
  Socha sv. Floriána
• 
  Čapí hnízdo (2014)