Pjotr Fjodorovič Anžu

Pjotr Fjodorovič Anžu (rusky Пётр Фёдорович Анжу; 15. února^jul./ 26. února 1796^greg. Vyšnij Voločok – 12. října^jul./ 24. října 1869^greg. Petrohrad)[1] byl ruský admirál (1866), člen rady ministra státního majetku a polárník.

Pjotr Fjodorovič Anžu
Narození	15. února 1796 Vyšnij Voločok Ruské impérium
Úmrtí	12. října 1869 (ve věku 73 let) Petrohrad Ruské impérium
Místo pohřbení	Smolenský luterský hřbitov
Alma mater	Akademie námořní stráže
Povolání	objevitel a voják
Ocenění	Řád sv. Jiří 4. třídy Řád Spasitele
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho děd, Andrian-Jean Anjou, byl rodák z Francie, který se usadil v Moskvě ve druhé polovině 18. století a jeho otec, Fjodor Andrejevič Anjou, získal ruské občanství a byl uznávaným moskevským lékařem.

V roce 1819 nebo 1820 se stal svobodným zednářem v petrohradské lóži.

V letech 1821–1823 vedl průzkum severosibiřského pobřeží (tzv. Usťjanovská expedice) mezi Oleňkem a Indigarkou. Zmapoval Novosibiřské ostrovy, objevil severní pobřeží Kotělného ostrova a malý ostrov Figurina. Se psím spřežením projel více než 10 000 km, na člunu přes 4 000 km. Jeho výzkumy daly první přesný obraz Novosibiřských ostrovů a pobřežnímu úseku mezi Janou a Indigarkou.[2]

Roku 1825 prováděl topografický průzkum Usť-Urtu, jako první změřil vzdálenost mezi Aralským jezerem a Kaspickým mořem a jejich výšku.

Jeho jméno nese severní skupina Novosibiřských ostrovů – Anžuovy ostrovy (Острова Анжу).

Roku 1827 se vyznamenal v bitvě u Navarina.[3]