Piekary Śląskie

Slezské Pěkary[1][2] (polsky Piekary Śląskie [pʲɛˈkarɨ ˈɕlɔ̃skʲɛ]IPA, dříve Piekary Niemieckie, Piekary Wielkie, slezsky Piekary / Pjekary, německy Deutsch Piekar) jsou město a městský okres v jižním Polsku ve Slezském vojvodství severovýchodně od Bytomi. Leží na historickém území Horního Slezska, přičemž východní hranicí města tvoří řeka Brynica, která je zároveň zemskou hranicí mezi Slezskem a Malopolskem. Pěkary jsou součástí dvoumilionové katovické konurbace, přičemž ve městě samotném žilo ke konci roku 2019 55 030 osob.[3] Při posledním sčítání lidu (2011) se 36,5 % obyvatel hlásilo ke slezské národnosti, nejvíce ze všech městských okresů.[4]

Slezské Pěkary Piekary Śląskie
Pěkarské kostely
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	50°22′25″ s. š., 18°56′38″ v. d.
Nadmořská výška	261–350 m n. m.
Stát	Polsko Polsko
Vojvodství	Slezské
Okres	městský okres
Administrativní dělení	7 městských částí
Slezské Pěkary
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	39,98 km²
Počet obyvatel	55 030
Hustota zalidnění	1 376,4 obyv./km²
Etnické složení	Poláci, Slezané, Němci a další
Náboženské složení	římští katolíci, luteráni a další
Správa
Starosta	Sława Umińská-Durajová
Oficiální web	www.piekary.pl
Telefonní předvolba	+48 32
PSČ	41-940 až 41-949
Označení vozidel	SPI
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První písemná zmínka o Pěkarech pochází z roku 1277. Počátkem 17. století začala zde na podnět Georga von Giescheho těžba zinku, která byla předzvěstí budoucího rozvoje oblasti v době průmyslové revoluce. Na sklonku 19. století existovalo na současném území města patnáct podniků zabývajících se těžbou a zpracováním zinku, olova a černého uhlí, vesměs patřících buď společnosti Giesches Erben (Giescheho dědici) nebo rodině Henckel von Donnersmarck.

Do roku 1922 patřily Pěkary Prusku, resp. Německému císařství, a nosily přívlastek Německé (Deutsch Piekar). Po připojení k Polsku byly přejmenovány na Velké Pěkary (Piekary Wielkie) a opět sloučeny s obcí Szarlej oddělenou roku 1896. V roce 1947 získaly městská práva a současný název. Roku 1973 se městskou částí stala Kozłowa Góra, a při správní reformě v roce 1975 došlo k připojení obcí Brzozowice-Kamień, Brzeziny Śląskie a Dąbrówka Wielka.

Pěkary jsou významným katolickým poutním místem. Od poloviny 17. století je zde uctíván obraz Panny Marie Pěkarské. V letech 1841–1849 byla na místě původního dřevěného kostelíka vybudována monumentální novorománská bazilika Panny Marie a sv. Bartoloměje a v roce 1869 začala výstavba Pěkarské kalvárie i s novogotickým kostelem Zmrtvýchvstání Páně. Podle novější tradice je Panna Marie Pěkarská „patronkou pracujících Horního Slezska“. Dvě hlavní poutě do Pěkar se konají poslední květnovou neděli (pouť mužů a chlapců) a první neděli po 15. srpna (pouť žen a dívek).