Braillovo písmo

Každý znak Braillova písma tvoří mřížka šesti bodů uspořádaných do obdélníku 2×3. (Na jednotlivé body se odkazuje čísly 1–6.) Na každém z těchto šesti míst buď bod (vyvýšené místo) je, nebo není. Tímto způsobem je možno zakódovat 2⁶ = 64 různých znaků, z nichž se ovšem úplně prázdný znak používá jako mezera, takže zbývá 63 použitelných znaků.

Z těchto znaků obsahuje základní sada hlavně znaky pro písmena a interpunkci. Velká písmena a číslice se zapisují pomocí těchto písmen s tím, že jim předchází speciální symbol.

Existují také způsoby zápisu dalších symbolů (jako např. z matematiky či hudby) pomocí Braillova písma. Později byla k šestibodové mřížce přidána další řada dvou bodů, čímž počet použitelných symbolů vzrostl na 255. Takovou sadou symbolů je možno zapisovat všechny znaky ASCII. Sada všech těchto symbolů je součástí standardu Unicode (Braille Patterns, U+2800–U+28FF). Osmibodové Braillovo písmo se však v praxi příliš nepoužívá.

Základní sada symbolů používaná v Česku obsahuje následující znaky:[2]

• Základní znaky abecedy
• 
  A, 1 (⠁)
• 
  B, 2 (⠃)
• 
  C, 3 (⠉)
• 
  D, 4 (⠙)
• 
  E, 5 (⠑)
• 
  F, 6 (⠋)
• 
  G, 7 (⠛)
• 
  H, 8 (⠓)
• 
  I, 9 (⠊)
• 
  J, 0 (⠚)
• 
  K (⠅)
• 
  L (⠇)
• 
  M (⠍)
• 
  N (⠝)
• 
  O (⠕)
• 
  P (⠏)
• 
  Q (⠟)
• 
  R (⠗)
• 
  S (⠎)
• 
  T (⠞)
• 
  U (⠥)
• 
  V (⠧)
• 
  W (⠷)
• 
  X (⠭)
• 
  Y (⠽)
• 
  Z (⠵)

• Znaky s diakritikou
• 
  Á (⠡)
• 
  Č (⠩)
• 
  Ď (⠹)
• 
  É (⠜)
• 
  Ě (⠣)
• 
  Í (⠌)
• 
  Ň (⠫)
• 
  Ó (⠪)
• 
  Ř (⠺)
• 
  Š (⠱)
• 
  Ť (⠳)
• 
  Ú (⠬)
• 
  Ů (⠾)
• 
  Ý (⠯)
• 
  Ž (⠮)

• Interpunkce
• 
  . tečka (⠄)
• 
  , čárka (⠂)
• 
  ! vykřičník (⠖)
• 
  ? otazník (⠢)
• 
  : dvojtečka (⠒)
• 
  ; středník (⠆)
• 
  ( začátek závorky (⠦)
• 
  ) konec závorky (⠴)
• 
  + plus (⠲)
• 
  − minus (⠤)
• 
  = rovná se (⠶)
• 
  < menší než (⠣)
• 
  > větší než (⠜)
• 
  " uvozovky (⠶)
• 
  * hvězdička (⠔)
• 
  / lomítko (⠻)
• 
  | svislá čára (⠸)
• 
  ' apostrof (⠈)

• Speciální prefixy
• 
  Číslo (⠼)
• 
  Malé písmeno (⠐)
• 
  Velké písmeno (⠠)
• 
  Skupina velkých písmen (⠰)
• 
  Malé řecké písmeno (⠘)
• 
  Velké řecké písmeno (⠨)

Pomocí speciálních prefixů se mění význam následujícího znaku či znaků. Např. pro psaní číslic se používá symbolů pro písmena A–J, která značí číslice 1–9 a 0. Symbol za normální situace označuje písmeno, ale pokud ho předchází prefix pro číslici, má význam číslice. Např. ve výtahu se lze setkat s označením:

Prefix pro číslo

Znak pro F či 6

Takto se označuje tlačítko šestého patra (prefix pro číslici + písmeno F znamenající číslici 6).

Je vidět, že některé interpunkční symboly nejsou jednoznačné (např. uvozovky a rovnítko sdílí jeden znak), mezi nimi je třeba rozhodnout podle kontextu.

Pichtův psací stroj na psaní textů v bodovém písmu

Pichtův psací stroj na psaní textů v bodovém písmu

Braillovo písmo se dá ručně psát pomocí speciální destičky s perem, kterým se zezadu (zrcadlově) přes dírky v destičce vytváří v papíru body (tzv. pražská tabulka). K rychlejšímu psaní slouží Pichtův psací stroj či speciální počítačové tiskárny.

Jako nástroj pro práci s počítačem slouží nevidomým hmatový displej (též braillský řádek), což je zařízení, které převádí část jednoho řádku textu (obvykle z počítačové obrazovky) do hmatové podoby.

Kromě základní podoby (plnopis, Grade 1), ve které se slova přepisují znak po znaku, existují komplexnější formy (zkratkopis, Grade 2), ve kterých každý znak reprezentuje celou skupinu hlásek. V češtině se tato forma příliš nepoužívá, ale např. v angličtině či němčině se Braillovo písmo používá převážně právě takto a základní přepis používají prakticky pouze začátečníci.

Základní nevýhodou Braillova písma je, že znaky jsou výrazně větší než znaky běžného barevného tisku. Typická velikost znaku je cca 5×7,5 mm, což umožňuje na běžné straně formátu A4 zaznamenat asi 800–900 znaků, přičemž běžným tiskem se na stejný rozměr vejde zhruba 4–5 tisíc znaků. Knihy v Braillově písmu jsou tudíž výrazně rozsáhlejší.

S touto nevýhodou souvisí i typografické problémy: jelikož na jeden řádek se vejde pouze asi 30 znaků, jen těžko se dají používat tabulky či jiné běžné formátovací postupy. Místo nich je třeba všechny informace psát sekvenčně, což jen dále zvýrazňuje potřebu zvýšeného rozsahu.

Dalším velkým problémem je nejednotnost systému. Různé země používají různé normy Braillova písma, které se navzájem poměrně výrazně odlišují. Např. i jenom mezi českou a slovenskou normou je už v základních písmenech abecedy 7 rozdílů. ^[zdroj?]

Další výraznou komplikací je linearita zápisu, což se projevuje zvláště při přepisu matematických, fyzikálních a chemických textů – i jednoduché rovnice mohou zabírat několik řádků.[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Braillovo písmo na Wikimedia Commons
• Braillovo písmo v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)