Slavutyč
Slavutyč (ukrajinsky Славутич) je město, ležící na severu Ukrajiny, nedaleko řeky Dněpru.
Slavutyč Славутич | |
---|---|
Centrum města a čtvrť rodinných domků | |
znak vlajka | |
Poloha | |
Souřadnice | 51°31′25″ s. š., 30°45′25″ v. d. |
Časové pásmo | UTC+2 |
Stát | Ukrajina |
Oblast | Kyjevská |
Slavutyč | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 20,82 km² |
Počet obyvatel | 24 936 (2019) |
Hustota zalidnění | 1 197,7 obyv./km² |
Etnické složení | Ukrajinci 63,3 %; Rusové 30,0 %; Bělorusové 4,1 %; oastatní 2,6 % |
Správa | |
Starosta | Jurij Fomichov |
Vznik | 1986 |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | Центральна площа 7 07100 м. Славутич |
Telefonní předvolba | 4479 |
PSČ | 07100-07199 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poloha
Slavutyč se rozkládá na levém břehu řeky, 40 km od Černihiva a 200 km severovýchodním směrem od Kyjeva. Přestože geograficky by mělo město spadat do Černihivské oblasti, spadá pod oblast Kyjevskou a je tudíž její exklávou.
Historie
Město bylo postaveno krátce poté, co došlo k Černobylské havárii, (mezi lety 1986 a 1988), kdy muselo být evakuováno město Pripjať, nacházející se nyní v zakázané zóně zamořené radioaktivitou. Jeho obyvatelé tak osídlili nové domy právě zde. V roce 2005 měl Slavutyč 25 000 obyvatel. Zhruba stejný počet obyvatel měl i v roce 2011. Ve městě byl průměrný plat téměř dvojnásobný proti státnímu průměru a průměrný věk 32 let, což bylo dáno zejména velkým počtem dětí.[1]
Brzy po výstavbě města se zde usadili římskokatoličtí misionáři obláti P. Marie, redemptoristé a kněží řeckokatolické církve. 15. května 2018 vysvětil patriarcha Svyatoslav Ševčuk nový pravoslavný chrám.
Infrastruktura
Od začátku byl Slavutyč plánován jako „město 21. století" s jednotným urbanistickým konceptem. Zaujímá 500 hektarů plochy náměstí a zeleně a zastavěné plochy mají jen 253 hektarů. Oproti ostatním městům Ukrajiny je zde moderní architektura různého architektonického pojetí, protože projekty dodali architekti osmi (tehdy sovětských svazových) republikː Litvy, Lotyšska, Estonska, Gruzie, Ázerbajdžánu, Arménie, Ukrajiny a Ruska. Proto je město rozděleno do 8 čtvrtí.
Centrum z obytných výškových staveb poskytuje občanům 80 % bydlení, obklopují je čtvrti z rodinných domků se zahrádkami pro 20 % obyvatel. Ve městě je kromě radnice a dalších úředních budov také moderní nemocnice s klinikou, moderní nákupní centrum Dněpr, dva chrámy, sportovní zařízení, centrum pro mládež, internetová kavárna, hotel, a Městské muzeum.
Pamětihodnosti
Na Centrálním náměstí stojí
- pomník se sochou bílého anděla vítězství
- obelisk s památníkem likvidátorů havárie černobylské elektrárny.
Ruská invaze 2022
Během obsazení a zničení Černihiva ve dnech 22.-26. března 2022 se ruská armáda pokusila dobýt také Slavutyč. Po leteckém útoku obsadila nemocnici a zajala starostu Jurije Fomichova[2] Po masových protestech obyvatel Slavutyče se odtud částečně stáhla.[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slavutych na anglické Wikipedii.
- TŘEČEK, Čeněk. Město vyrostlo díky Černobylu, platy jsou v něm dvakrát vyšší než jinde. iDNES.cz [online]. 2011-4-23 [cit. 2011-4-23]. Dostupné online.
- Interfax.com ze 26.3.2022
- Zpravodajství irozhlasu z 26.3.2022