Pripjať (město)

Pripjať (ukrajinsky При́п'ять Prypjať, rusky При́пять Pripjať) je opuštěné město v Polesí v Kyjevské oblasti na Ukrajině, na břehu řeky Pripjať, tři kilometry severozápadně od Černobylské jaderné elektrárny. Budování Pripjati oficiálně započalo 4. února 1970, město mělo sloužit jakožto sídliště pro přibližně 50 000 lidí, převážně pracovníků elektrárny a jejich rodin. Statut města získala Pripjať v roce 1979 na základě nařízení Vrchního sovětu Ukrajinské SSR 1264/686. Dne 27. dubna 1986, den po havárii jaderné elektrárny, byla celá Pripjať evakuována. Opuštěné město se nachází uvnitř uzavřené zóny.

Pripjať
Прип'ять
Pripjať

znak
Poloha
Souřadnice51°24′23″ s. š., 30°3′27″ v. d.
Nadmořská výška120 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajina Ukrajina
OblastKyjevská
RajónVyšhorodský rajón
Pripjať
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha8 km²
Počet obyvatel0
Hustota zalidnění0 obyv./km²
Správa
Vznik1970
PSČ255614
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na jadernou elektrárnu Černobyl ze střechy domu v Pripjati

Původně to bylo „město mladých“ – pracovníků jaderné elektrárny, věkový průměr obyvatel nedosahoval ani 30 let. Šlo převážně o technické inženýry a jaderné vědce pro novou elektrárnu, kteří sem přišli kvůli vyšším platům a rychlejší možnosti získat vlastní byt i auto, než bylo tehdy obvyklé.[1]

Podle posledního sčítání lidu provedeného před evakuací činila v listopadu 1985 populace města 47 500 obyvatel, přičemž mezi ně patřilo více než 25 národností. Roční populační růst činil v té době více než 1500 lidí, z toho asi 800 tvořili novorozenci. Většina názvů ulic se nesla v sovětském ideologickém duchu, např. Leninova třída, ulice Družby národů, ul. Stalingradských hrdinů, k vidění zde byly však i ul. Nábřežní nebo též třídy Stavitelů a Nadšenců. Jednalo se o první ukrajinské a zároveň deváté sovětské atomové město (typ uzavřeného města).

Jaderná havárie v Černobylu

Po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl, ke kterému došlo v sobotu v noci 26. dubna 1986, začala evakuace celého města, která trvala od odpoledních hodin 27. dubna několik dalších dní. Byly odstaveny dodávky plynu, vody, dálkové vytápění a elektřina. Pripjatí začaly projíždět speciální milicionářské jednotky dohlížející na kolony autobusů a nákladních aut odvážejících obyvatelstvo města.[2] Evakuace měla původně trvat jen tři dny, vláda SSSR však jeho obyvatelům záměrně sdělila nepravdu, jelikož evakuace trvá de facto až dodnes. Řada obyvatel města zemřela na nemoci z ozáření,[2] ostatní se přestěhovali zejména do Kyjeva a Slavutyče – nového města vybudovaného až po tragédii v Černihivské oblasti, asi 50 km na východ od Pripjati.

Po evakuaci lidí z této oblasti zůstalo vše tak, jak to tamní obyvatelé zanechali. Na prádelních šňůrách stále visí prádlo kývající se ve větru,[2] velké ruské kolo je stále dominantou celé Pripjati a v obchodech lze stále spatřit vystavené zboží.

Současnost

Dnes je Pripjať „město duchů“ – mrtvá, neobydlená zóna, technický stav značné části domů i občanského vybavení začíná být velmi špatný. Roku 2005 například došlo vlivem povětrnostních podmínek a prosakující vody k částečnému zhroucení budovy bývalé střední školy.[3] Zóna je dnes chráněna vojáky, kteří mají zabránit rabování, které se v ní začalo po havárii objevovat. Všechny dveře jsou otevřené, aby se snížilo riziko pro návštěvníky.

Okolí města je stále silně zamořené, v dnešní době především cesiem a bude muset uplynout nejméně 22 000 let od havárie, než dojde k poklesu radioaktivity na úroveň, která je pro lidský organizmus únosná. Samotná Pripjať není příliš kontaminovaná, mimo jiné protože po havárii byla provedena dekontaminace, včetně výměny 20cm ornice v městských zelených plochách. Byl předpoklad, že se do města lidé vrátí. Na některých místech se dá zdržovat určitý čas, záleží na velikosti zamoření. Na silnici a podobných zpevněných plochách se téměř žádná vrstva radioaktivních látek škodících zdraví nenachází, naopak vysoce radioaktivní jsou zelená místa, kde nešlo provést výměnu ornice technikou. V blízkosti jaderné elektrárny Černobyl hladina kontaminace stoupá. V samotných domech, kde se tolik neprojevují povětrnostní podmínky, je však situace o několik stupňů horší než na zpevněných plochách.[zdroj?]

Pokud zamoření ustoupí, pak bude možné například zbytky města zbourat a postavit město nové. Problém potenciální obnovy města samotného je dnes více ekonomický než samotného zamoření, není důvodné předpokládát, že by desítky tisíc lidí našly v rozumné vzdálenosti uplatnění. V posledních letech sílí snahy o přeměnu tohoto města na skanzen – jako věčnou výstrahu před lidskou nezodpovědností a neúctou k přírodním zákonům.[zdroj?]

Panorama opuštěného města Pripjať

Infrastruktura a statistiky

Plán města
Fotografie někdejšího pripjaťského Paláce kultury "Energetik"(stav k roku 2009)
Interiér pripjaťského plaveckého bazénu Lazurnyj

Statistika platná do dne evakuace města ze dne 27. dubna 1986

  • Obyvatelstvo: Počet obyvatel Pripjati před nehodou v černobylské jaderné elektrárně ze dne 26. dubna 1986 činil 49,4 tisíc s průměrným věkem 26 let. Celková zastavěná plocha – 658 700m², z toho 160 adres se 13 414 byty, 18 ubytoven s 7621 lůžky, 8 rodinných domů a domů hotelového typu s kapacitou 1206 osob. Poznámka: 9 bytových domů (324 bytů) bylo vyhrazeno pro svobodné zaměstnance.
  • Vzdělávací systém: Mateřské školy – 15 pro 4980 dětí, střední školy – 5 s kapacitou 6786 studentů, odborná technická učiliště – 1 s kapacitou 600 studentů.
  • Zdravotnická péče: 1 nemocnice s kapacitou 410 osob, dále 3 kliniky.
  • Komerční zařízení: 25 maloobchodů a obchodních domů; občerstvovací zařízení sestávala ze 27 kaváren či restaurací s celkovou kapacitou 5535 osob; k uskladnění zboží sloužilo 10 skladišť s celkovou kapacitou 4430 tun zboží.
  • Kultura: Palác kultury, polyfunkční kinosál a škola výtvarných umění.
  • Sport: 10 tělocvičen, 3 kryté bazény, 10 střelnic a 2 sportovní stadiony.
  • Rekreace: 1 veřejný park, 35 dětských hřišť.
  • Průmysl: 4 továrny s celkovým ročním obratem 477 000 000 rublů.
  • Dopravní obsluha: Pripjaťský říční nákladní přístav, železniční nádraží Janov, 167 městských autobusů, dále pak byl zaměstnancům JE Černobyl k dispozici podnikový vozový park.
  • Telekomunikace: Ve městě bylo registrováno 2926 soukromých telefonních linek obsluhovaných Pripjaťskou telefonní společností, dalších 1950 služebních linek vlastnily společně JE Černobyl a městský odbor architektury a územního rozvoje.

Pripjať v kultuře

  • Dále bylo prostředí tohoto města použito i v modifikaci do počítačové hry Battlefield 2 zvané Point of Existence 2. Můžeme zde vidět ruské kolo, hotel Polesí, Sportovní centrum, Palác kultury a mnoho dalšího.
  • Pro televizní seriál Černobyl (2019) byly scény z Pripjati natáčeny v litevském Vilniusu.

Odkazy

Reference

  1. Vzestup a pád atomového města snů: Projděte se s námi ulicemi opuštěné Pripjati. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné online.
  2. THE LIFELESS SILENCE OF PRIPYAT. Time magazín [online]. 23. červen 1986. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-02-10. ISSN 0040-781X.
  3. BRATKIN, Dmitry. The first building to collapse in Pripyat [online]. pripyat.com, 27. červenec 2005 [cit. 2010-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-27. (anglicky)
  4. https://www.hry.cz/hra/spintires-chernobyl

Literatura

  • ŠČERBAK, Jurij. Černobyl. Praha: Práce, 1990. 142 s. ISBN 80-208-0708-X.
  • BERÁNEK, Jan. Černobyl po 11 letech : tragédie, která nekončí. Brno: Hnutí DUHA - Přátelé Země ČR, 1997. 41 s. ISBN 80-902056-4-X.
  • ALEKSIJEVIČOVÁ, Světlana. Modlitba za Černobyl. Brno: DOPLNĚK, 2002. 229 s. ISBN 80-7239-082-1.
  • Robert Polidori, Elizabeth Culbert. Zones of exclusion: Pripyat and Chernobyl. Göttingen: Steidl, 2004. 104 s. ISBN 9783882439212. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.