Slíďák mokřadní

Délka těla samců je 5 až 6,5 mm, samice měří 6 až 8 mm (z toho hlavohruď 2,5-3,5 mm). Celkové zbarvení je šedo-hnědo-černé, mírně kontrastní. Samci jsou obecně tmavší, především v přední části těla. Hlavohruď samic je tmavě hnědá s nevýrazným centrálním dvakrát zaškrceným světlým pruhem. Hlavohruď samců je černá se světlehnědým středovým pruhem, velmi tmavá jsou i makadla. Makadla samců jsou velmi široká. Zadeček je hnědý s několika tmavšími skvrnami. Nohy jsou černě a světle hnědě kroužkované, zadeček nevýrazně skvrnitý.[1]

Slíďák mokřadní se dá zaměnit s dalšími druhy rodu Pardosa, především se slíďákem zahradním (Pardosa hortensis), který však obývá spíše sušší biotopy. K přesnému určení je potřeba porovnat kopulační orgány.[2]

Pavouk se vyskytuje v široké škále otevřených stanovišť, zejména ve vlhkých oblastech. Byl zaznamenán v travních porostech, bažinách, při březích vodních toků, slatinách, mokřinách, při okrajích polí, ale zřídka na vřesovištích. V zimě může být také nalezen v domech poblíž oken, u dveří, v domácích rostlinách a v suterénu, kde se snaží vyhnout chladnému počasí. Nachází se také v travních porostech a padance při okrajích lesa.

Vyskytuje se v hojných počtech, patří v mnohých evropských zemích k nejpočetnějším pavoukům vůbec. V České republice je rovněž velmi hojný.[1][3][4]

Slíďák mokřadní, podobně jako jiné druhy čeledi, nepřede lapací sítě. Je to rychlý a mrštný lovec, který honí a rychlými výpady napadá jakoukoliv kořist, která mu přijde do cesty. Při zabíjení používá chelicery a jed. Jeho stravu tvoří převážně mouchy a jiný malý hmyz. Občas zaútočí i na relativně velkou kořist (pakomár). Dokáže rychle běhat na vodní hladině,[5] což mu umožňuje chytat i členovce tam uvízlé. Je aktivní již velmi brzy na jaře a celkově mezi březnem až červencem, kdy je často vidět za denního světla. Často stojí na nízké vegetaci a ohřívá se na slunci.[1][2]

• 
  Samice
• 
  Samice s kokonem
• 
  Samec (vlevo) a samice
• 
  Samice s kokonem
• 
  Samec
• 
  Samice s mláďaty na zadečku