Skrytěnky

Skrytěnky, též kryptomonády (Cryptophyceae, Cryptomonada), v širším smyslu také Cryptophyta či Cryptista, jsou jednobuněční eukaryotičtí bičíkovci, dříve řazení do říše Chromista[1] nebo považovaní za eukaryota incertae sedis.[2] Podle nových fylogenetických studií z roku 2019 jsou jako samostatná superskupina příbuznými k Haptista, Sar a Archaeplastida.[3] Žijí v sladké i slané vodě, v ČR se objevují již časně zjara, kdy se ještě ostatní fytoplankton nestačil pomnožit. V antarktických jezerech mohou tvořit velkou část biomasy; stejně jako v hlubinných oligotrofních jezerech. Známo je celkem asi 20 rodů s 200 druhy.[4]

Skrytěnky
Rhodomonas salina
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeCryptista (superskupina)
KmenCryptista
PodkmenRollomonadia
NadtřídaCryptomonada
TřídaCryptophyceae
Řád
  • Cryptomonadales
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Skrytěnky jsou drobní protisté s dvěma bičíky, jedním kratším a druhým delším. Jsou sice obvykle autotrofní – získávají organické látky fotosyntézou – ale na druhou stranu se mnohé druhy vyživují i heterotrofně pomocí fagocytózy a osmotrofie. K fotosyntéze jim slouží chloroplasty vzniklé sekundární endosymbiózou (pohlcením) jisté ruduchy. Uvnitř chloroplastů bývá pyrenoid a někdy i stigma; navíc jako zbytek po endosymbióze i nukleomorf, čily zakrnělý genom oné červené řasy. Obsahují fotosyntetická barviva chlorofyl a a c2, karoteny, xanthofyl alloxanthin a fykobiliny (fykoerythrin nebo fykocyanin). Zásobní látkou je škrob a oleje uložené v cytoplazmě. Rozmnožují se hlavně nepohlavně (dělením buněk), bylo však popsáno i pohlavní rozmnožování.[4]

Některé skrytěnky produkují toxiny, byly zaznamenány i otravy ryb přičítané druhu Cyanomonas americana.[4]

Systém

Do dříve monotypického kmene Cryptophyta s jedinou třídou Cryptophyceae či do jeho těsné blízkosti byly v poslední době na základě fylogenetických analýz přiřazeny nové skupiny eukaryotních organismů (goniomonády, katablefaridy, palpitomonády, pikomonády, telonemidi a část slunivek (Endohelea)), což si vyžádalo několikerou změnu systému. Protože takto rozšířený kmen již neobsahuje pouze fotoautotrofní organismy, nedoporučuje Thomas Cavalier-Smith používat dosavadní jméno Cryptophyta a navrhuje namísto toho název Cryptista.[1]

Aktuální (2015) klasifikace:[1]

  • Podříše Hacrobia Okamoto 2009 ex Cavalier-Smith, 2010
    • Kmen Cryptista Cavalier-Smith, 1989 em. 2015
      • Podkmen Rollomonadia Cavalier-Smith, 2013
        • Nadtřída Cryptomonada Cavalier-Smith, 2004 stat. n. 2015
          • Třída Cryptophyceae Fritsch, 1927
          • Třída Goniomonadea Cavalier-Smith, 1993 (syn. Cyathomonadea Cavalier-Smith, 1989)
        • Nadtřída Leucocrypta Cavalier-Smith, 2015
          • Třída Leucocryptea Cavalier-Smith, 2004 (monotypická = řád Kathablepharida Cavalier-Smith, 1993)
      • Podkmen Palpitia Cavalier-Smith, 2012
        • Třída Palpitea Cavalier-Smith, 2012
      • Podkmen Corbihelia Cavalier-Smith, 2015
        • Nadtřída Endohelia Cavalier-Smith, 2015
          • Třída Endohelea Cavalier-Smith, 2012
        • Nadtřída Corbistoma Cavalier-Smith, 2015
          • Třída Picomonadea Cavalier-Smith, 2013
          • Třída Telonemea Cavalier-Smith, 1993

Odkazy

Reference
  1. CAVALIER-SMITH, Thomas; CHAO, Ema E.; LEWIS, Rhodri. Multiple origins of Heliozoa from flagellate ancestors: New cryptist subphylum Corbihelia, superclass Corbistoma, and monophyly of Haptista, Cryptista, Hacrobia and Chromista. S. 331–362. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. Srpen 2015. Svazek 93, s. 331–362. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.07.004. PMID 26234272. (anglicky)
  2. ADL, Sina M., et al. The Revised Classification of Eukaryotes. S. 429–514. Journal of Eukaryotic Microbiology [online]. 28. září 2012. Svazek 59, čís. 5, s. 429–514. Dostupné online. PDF . ISSN 1550-7408. DOI 10.1111/j.1550-7408.2012.00644.x. PMID 23020233. (anglicky)
  3. BURKI, Fabien; OKAMOTO, Noriko; POMBERT, Jean-François, KEELING, Patrick J. The evolutionary history of haptophytes and cryptophytes: phylogenomic evidence for separate origins. S. 2246–2254. Proceedings of the Royal Society B [online]. 7. červen 2012 [cit. 2012-05-29]. Svazek 279, čís. 1736, s. 2246–2254. Dostupné online. ISSN 1471-2954. DOI 10.1098/rspb.2011.2301. (anglicky)
  4. KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.

Literatura
  • ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007 [cit. 2007-12-12]. Dostupné online.
  • KAŠTOVSKÝ, J.; HAUER, T.; LUKAVSKÝ, J. Sinice a řasy.cz [online]. České Budějovice: PřF Jihočeské univerzity, 2007 [cit. 2007-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-13.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.