Skarifikace

Skarifikace (neboli jizvení) je umělecký způsob zdobení, zkrášlování lidské kůže. Tento souhrnný termín zahrnuje celou škálu uměleckých metod, jež se od sebe velmi výrazně liší, a to dle způsobu svého vytvoření:

Zjizvení, jako trvalá tělesná modifikace, zahrnuje poškrábání, lept, nebo nějaký druh povrchního řezu, provedeného na lidské pokožce.

Historie

Skarifikace byla užívaná z mnoha důvodů v mnoha různých kulturách:

  • Skarifikace byla užívaná pro přechodový rituál v dospívání, nebo značila emocionální stav nositele jizev, jako zármutek, starosti nebo blahobyt, pohodu. To je běžné mezi australskými domorodci a kmeny v okolí řeky Sepik (Nová Guinea).
  • Skarifikace jako úmyslné spálení kůže, či vypalování ornamentů do kůže, se nazývá branding. V historii bylo této metody využíváno k označování otroků a kriminálníků. Jednalo se o klasický cejch, který byl vypálen zločincovi na viditelné místo, aby každý poznal, co je zač.
  • Māori z Nového Zélandu, užívali ke skarifikaci inkoustovou barvu, aby vytvořili obličejové tetování známé jako „moko“. Moko bylo tetování jedinečné pro každou osobu a zároveň sloužil jako jakýsi podpis.
  • V některých kulturách se ženy nechaly dobrovolně zjizvovat, aby ukázaly svou zralost a touhu mít děti.
  • Obličejové jizvení byla oblíbená praktika mezi Huny
  • Jizvy na obličeji způsobené v šermu jsou mezi evropskými šermíři považovány za znak chrabrosti.[zdroj?]
  • Domorodec z okolí řeky Sepik

Důvody zjizvování

  • Na lidech s tmavší pletí jsou jizvy lépe vidět než tetování.
  • Endorfiny jsou během skarifikace uvolňovány, to může vyvolat euforii (způsobit dobrou náladu a pocity štěstí)
  • Někteří domorodci v Africe věří, že jizvy je ochrání před nemocemi.
  • Jizvy jsou vlastním produktem těla, ne jako u tetování, kde se přidává inkoust.
  • Náboženský význam (tj. kulturní antropologie).

Varování před nebezpečím
  • Skarifikace je úmyslné ublížení nebo poškození kůže, hrozí proto infekce. Nástroje pro práci by měly být zdravotnické, zejména skalpel ,které musí být naprosto čisté. Vhodné je k tomu používat antibakteriálních přípravků. Hlavní je dbát o hygienu.
  • Umělec, který vytváří skarifikace, by měl mít alespoň praktickou znalost anatomie lidské kůže, aby předešel příliš hlubokým řezům do masa.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.