Sjednocení Rumunska a Moldavska

Společná historie a vzájemná blízkost se projevila ihned po vyhlášení samostatné Moldavské republiky v roce 1991, kdy byla rumunská vláda první, kdo oficiálně Moldavsko uznal a zároveň první, kdo s nově vzniklým státem navázal diplomatické vztahy. Avšak krátce po nezávislosti se vztah obou zemí začal zhoršovat, především díky jejich odlišným názorům týkající se základním sociálních a politických otázek. Mnoho Rumunů se domnívalo, že Moldavané potřebují pomoct překonat jejich kulturní postižení způsobené sovětským vlivem. V prvních letech 90. let mnoho moldavských intelektuálů volalo po sjednocení. Otázku připojení k Rumunsku vyřešilo referendum z roku 1994, kdy se 95 % obyvatel vyslovilo proti.[2] Vztahy mezi zeměmi se zintenzivňovaly zejména po roce 1998, kdy hlavními tématy vzájemné diskuze byla následující témata: vyjasnění společných hranic, spolupráce v oblasti terciárního sektoru, vzdělávání a vědy, integrace do evropských struktur, regionální spolupráce, tvorba společných ekonomických zón, investice rumunského kapitálu do Moldavska, spolupráce v zahraniční oblasti, zjednodušení pohybu osob a zboží na moldavsko-rumunské hranici, spolupráce v oblasti energetiky a revize vzájemných dluhů. Vzájemné porozumění však končí s obměnou vlád v zemích. V Moldavsku vítězí ve volbách v roce 2001 komunisté, kteří další spolupráci s Rumunskem odmítli.[3]

S rokem 2001 přichází další významná etapa vzájemných vztahů Rumunska a Moldavska. V obou státech se po volbách k moci dostala do této chvíle opoziční uskupení, která však měla v každém státě odlišný charakter.[4]V Moldavsku se moci chopili komunisté a svého hlavního patrona hledají tradičně z historických důvodů v Moskvě, zatímco v Rumunsku se rozvíjí proevropský kurz zahraniční politiky.

Dlouhodobějšími hnutími za sjednocení jsou v Moldavsku Noii Golani (Noví Hooligans) a "Besarabia - Pamant Romanesc" (Besarábie - Rumunská zem), v Rumunsku je pak nejvýraznější skupina Desteptarea (Probu)[8]

Ruská federace je zažitým a logickým partnerem pro levicově smýšlející členy vedení státu a velkou roli hraje i v ekonomické a mediální oblasti. Naopak značně roztříštěné spektrum pravicových stran a středových liberálů nestaví jako protiváhu proruské orientace upevňování vazeb s Rumunskem, ale orientuje se přímo na Evropskou unii. V tomto směru je zde jistá možnost shody s částí členů Komunistické strany Moldavska, kteří se také snaží o částečné rozvolnění vazeb s Ruskem.[1]

Výzkum taktéž ukazuje, že 33,6 % obyvatel má zájem i o rumunské občanství a 55,8 % by rumunské občanství nechalo. Hlavním důvodem proč by mnoho lidí rádo získalo rumunské občanství je ten, že se cítí být Rumuni (31,9 %), možnost cestovat do Rumunska (48,9 %) a zejména možnost cestovat a pracovat v zemích v rámci EU (17,2 %). Rumunská vláda aktivně různými programy podporuje žadatele o občanství a v současnosti je to více než 400 000 Moldavanů.[7]

Průzkum z února 2014 ukazuje, že za úplné sjednocení s Rumunskem je 21 % obyvatel Moldavska, zatímco proti je 53 % obyvatel, 14 % Moldavanů ještě není rozhodnuto, 9 % lidí by se hlasování zdrželo a ještě méně 3 % odmítli na danou otázku odpovídat.[9]

86,5 % Rumunů souhlasí se sjednocením, avšak 12,7 % jsou proti, zbytek dotazovaných se nevyjádřil.[10]

Nově vzniknutá hnutí "Action 2012" a "Union Council" iniciovali v roce 2012 sérii protestů. První vlna protestů proběhla na výročí sjednocení Besarábie s Rumunskem 25. března 2012 a účastnilo se jich 2 až 3 tisíce lidí. Tato vlna se táhne až do roku 2015 kdy se uskutečnily zatím největší protesty. Dne 16. května 2015 demonstrovalo za sjednocení obou zemí v ulicích Kišiněva přes 25 000 lidí. Největší protest od roku 1990 se odehrál 5. července 2015 v hlavním městě Moldavska a zúčastnilo se ho více než 30 000 lidi.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sjednocení Rumunska a Moldavska na Wikimedia Commons