Simitli

Simitli je starobylé sídlo a díky své strategické poloze mezi řekami Struma a Mesta bylo vždy střediskem okolních obcí. První písemná zmínka něm je (ještě pod jménem Baňa) z 15. století. O sto let později je zaznamenáno jako Simitlu. Jméno se odvozuje buď od názvu bílého chleba „simid“, nebo od centrální polohy tehdejší vsi — „simen“ (znamenající střed).

V roce 1891 zde bylo napočítáno 230 domů osídlených Pomaky. V roce 1900 tu podle Vasila Kănčova žilo 820 obyvatel, vesměs bulharských mohamedánů a 40 cikánů.[2] Simitli se stalo součástí Bulharska během první balkánské války po úporných, zde vedených, bojích s osmanskou armádou. Po druhé balkánské válce byli muslimští obyvatelé vyhnáni a podle záznamů z roku 1916 byla ves zcela v troskách. Nedlouho poté se sem začali stěhovat utečenci z Makedonie a také obyvatelé okolních dědin.

Ve 30. letech zde byly postaveny lázně, využívající zdejších dvacet vydatných pramenů teplých necelých 60 °C. V roce 1934 zde žilo 2 200 obyvatel, a to včetně Oranova na protilehlém břehu Strumy, a o deset let později (1946) 2 918. Mezi lety 1943 a 1946 neslo jméno Izvorovo . V roce 1965 byla k Simitli připojena dědina Oranovo a v roce 1969 získalo statut města. Na rozdíl od většiny bulharských měst dosáhl počet obyvatel maxima až v roce 1997 (7 684) a od té doby klesá.

Ve městě žije 7 196 obyvatel a je zde trvale hlášeno 7 453 obyvatel.[1] Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]

•   Bulhaři: 4 177 (90.9 %)
•   Romové: 387 (8.4 %)
•   Turci: 3 (0.1 %)
•   ostatní: 27 (0.6 %)