Siločáry
Siločáry silového pole jsou myšlené čáry, které představují směr silového působení v různých bodech prostoru.
Siločára je taková křivka, že je k ní v každém jejím bodě vektor intenzity daného pole tečný. Siločára je orientovaná křivka, a to tak, že má stejnou orientaci se směrem intenzity daného pole.
Siločáry jsou kolmé k ekvipotenciálním plochám (tzn. jsou to normály ekvipotenciálních ploch).
Použití
Siločáry se využívají ke grafickému znázornění daného pole. Nejčastěji se používají k zobrazení elektrického nebo magnetického pole. Lze je však využít i k zobrazení jiných silových polí, např. gravitačního.
Elektrické pole
Pro elektrické pole bodových nábojů jsou to křivky, které vycházejí z místa náboje a směřují do nekonečna. V prostoru neobsahujícím volný náboj nevznikají ani nezanikají.
Siločáry vycházejí z kladných elektrických nábojů a směřují k záporným elektrickým nábojům, přičemž mohou začínat nebo končit také v nekonečnu. Siločáry se vzájemně neprotínají. Hustotu siločar lze využít k určení velikosti intenzity pole v určité části prostoru.
Siločáry homogenního pole.
Siločáry záporného elektrického náboje.
Siločáry kladného elektrického náboje.
Siločáry dvou stejných (kladných) elektrických nábojů.
Siločáry dvou různých elektrických nábojů.
Magnetické pole
Ačkoli je to běžnou praxí, neměli bychom zaměňovat siločáry magnetického pole s indukčními čarami. Indukční čáry vyjadřují směr magnetické indukce a jsou to vždy uzavřené křivky (magnetická indukce je vírové pole a má nulovou divergenci), naopak magnetické siločáry jsou hustší v prostředí, které přenáší hůře magnetické pole a naopak.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Siločáry na Wikimedia Commons
