Silenka ušnice

Je bylinou s areálem zabírajícím téměř celou Evropu (vyjma Skandinávie) a částečně i přilehlou jihozápadní Asii. Prakticky se vyskytuje od západní Evropy, ze Španělska a Britských ostrovů, východním směrem přes střední Evropu až po Pobaltí, Balkán, Turecko, Kavkaz a Írán na východě. Ze severu je její rozšíření ohraničeno Baltským a z jihu Středozemním mořem.

V České republice roste na příhodných stanovištích v termofytiku, zvláště ve středních a severozápadních Čechách a jižní Moravě. V mezofytiku je již vzácná, je tam pro ni chladno, nejvýše se vyskytuje v nadmořské výšce 500 m n. m, na vrchu Milá v okrese Most.[4][5]

Rostlina nejlépe roste na kamenitých, směsných jílovitých nebo písčitých půdách, které musí obsahovat humus, jsou propustné, skeletové a spíše suché. Potřebuje teplé a suché stanoviště a proto se obvykle vyskytuje v suchých, světlých, rozvolněných nízkostébelných loukách nebo na ke slunci situovaných kamenitých svazích. Tato trsnatá bylina se ojediněle vyskytuje i v podrostu světlých, nížinných borových lesů. Preferuje vápnité podloží, bývá součásti psamofytní vegetace. Kvete od června po srpen, plody uzrávají v srpnu až říjnu. Počet chromozomů 2n = 24, stupeň ploidie x = 2.[1][4][6][7][8]

Vytrvalá nebo víceletá, zřídka dvouletá rostlina, vysoká 20 až 60 cm, ojediněle i přes 1 m, která roste v trsech. Z dlouhého, ztluštělého, málo dřevnatícího, chudě větveného kořene vyrůstá jedna nebo více lodyh s listy stěsnanými do husté, přízemní růžice. Listy v růžici vyrůstají vstřícně, jsou jednoduché, celistvé, bývají dlouhé 25 až 100 mm a široké 8 až 15 mm, mají kopisťovitý, lopatkovitý tvar se široce zaobleným koncem, někdy jsou okrouhlé a mělce vykrojené a horní bývají kornoutovitě svinuté. Lodyha je přímá, oblá, tenká ale tuhá, až ku květenství nevětvená, ve spodní části chlupatá a v horní lysá a lepivá, její málo početné střídavé listy jsou přisedlé, drobné, obkopinaté a úzké.

V horní části lodyhy hustě vyrůstají na 7 mm stopkách drobné, 3 až 5 mm velké květy v přisedlých, krátkých, vstřícných vidlanech sestavených do většího počtu lichopřeslenů, nebo vidlany vytvářejí latnaté květenství s lichopřesleny na postranních větvích i hlavním vřetenu. Květy jsou jednopohlavné, pětičetné, samčí mají rudimentární pestík, samičí jsou bez tyčinek. Kalich je zelený, pětizubý, u samčích květů je zvonkovitý, u samičích trubkovitý. Korunní lístky jsou drobné, tenké, zelenavé či žlutavé, 2 až 4 mm velké, podlouhlé, mají široký nehet, na vrcholu jsou okrouhlé nebo mělce vykrojené, u samčího květu vystupují z kalichu a u samičího kalich jen málo přesahují, pakorunka zcela chybí. Samčí květ má deset tyčinek s prašníky, vyrůstají ve dvou kruzích a pyl v nich uzrává postupně. Samičí květ má tří rozšířené čnělky s bliznami, které nápadně vyčnívají z květu.

Plod je vejčitá, jednopouzdrá, asi 5 mm velká tobolka otvírající se nahoře šesti zuby. Obsahuje mnoho ledvinovitých, hnědošedých, asi 1 mm velkých semen s hrbolkatým osemením. Na suchém, dobře osvětleném stanovišti může rostlina růst po mnoho let.[1][4][6][8][9][10]

Včela medonosná si silenky ušnice nevšímá, podobně jako další blanokřídlí opylovači. Pro objasnění způsobů opylování květů, zda k němu dochází větrem nebo hmyzem, byly provedené studie. Morfologické důkazy o lepivosti pylu, terénní pozorování jeho rozptylu větrem a experimenty s izolovaně umístěnými rostlinami přinesly jasný závěr, že rostliny jsou opylovány komáry, konkrétně komárem pisklavým (Culex pipiens). Opylování květů komáry doposud bylo popsáno pouze u dvou rostlinných druhů na světě.

I když jsou květy silenky ušnice známe jako opylované nočními komáry, byly při výzkumu navštíveny asi 60 druhy hmyzu. Ve dne to byli brouci, dvoukřídlí z podřádu krátkorohých (Brachycera) a blanokřídlí. V noci však noční motýli, dvoukřídlí z podřádu dlouhorohých (Nematocera) a síťokřídlí. Nejvíce voňavých látek vydávají květy silenky ušnice v noci, těsně po západu slunce a jen menší část aromatických látek emitují i ve dne, což podporuje tvrzení, že jsou opylené nejčastěji v noci. Spektrum vůní vylučovaných v noci se liší od vůní vydávaných ve dne.

Při srovnání reakcí na noční vůně u soumračného druhu komára pisklavého (Culex pipiens) a denního druhu komára tropického (Aedes aegypti) však nebylo shledáno rozdílů, oba na noční vůně spolehlivě reagovali. Výzkum stvrdil, že noční vůně jsou i pro denní komáry přitažlivé a podpořil tvrzení o opylování květů silenky ušnice komáry.[11][12]

Silenka ušnice roste na výslunných suchých stráních a skalách v rozvolněné vegetaci suchých úzkolistých trávníků a nevysokých, stepních bylin, většinou na mělkých skeletových půdách. Tato stanoviště sloužila v minulosti obvykle jako pastviny a s ústupem od tradičního hospodaření, nebo s nástupem eutrofizace, dochází k jejich postupnému zarůstání míst konkurenčně silnějšími druhy bylin a nakonec i dřevinami. Mimo všeprostupující přírodní degradaci mohou být tyto lokality ohroženy také blízkou stavební nebo těžební činností a proto je bylina v „Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny“ z roku 2017 zařazená mezi ohrožené druhy (C3).[1][6][2]

• 
  Listová růžice
• 
  Tobolky se semeny
• 
  Samčí květ
• 
  Samičí květ