Šardžá

Archeologicky je osídlení města při zálivu doloženo 5000 let př. n. l. Odedávna byla Šardžá svou výhodnou strategickou polohou předurčena k námořnímu obchodu a pirátství. Počátkem 18. století ji ovládl klan Quawasimů arabského kmene Huwayla, který vládne dodnes. Roku 1727 vyhlásil nezávislost. 8. ledna 1820 šejk Sultán I. Quawasi podepsal s Velkou Británií námořní dohodu, potvrzující britskou vojenskou ochranu proti Otomanským Turkům a ochranu arabských lodí a karavan při dálkové obchodní cestě na trase do Indie. 2. prosince 1971 se šejk Chalíd (Khalid) III. připojil k podpisu smlouvy o federaci sedmi Spojených arabských emirátů. Stát Šardžá počátkem 70. let 20. století patřil mezi těmito zeměmi k nejvyspělejším a doplatil na federální vyrovnání ekonomik. Oproti raketovému rozvoji a globalizaci měst Abú Dhabí a Dubaj Šardžá nebyla plošně demolována ani osídlena tolika přistěhovalci, takže si podržela regionální svéráz. Vedle okrsku výškových staveb se dochovalo asi největší území lokální zástavby z minulosti.

Město se nachází na výběžku pobřeží Perského zálivu a zároveň Ománského zálivu, severovýchodně od Abú Dhabí a v těsné blízkosti měst Dubaj a Adžmán, s nimiž vytváří aglomeraci. Na přelomu 20. a 21. století se město rozrostlo do šířky, přičemž pohltilo okolní vesnice, a dosahuje rozlohy 235,5 km². Průmyslové čtvrti a příměstská zástavba se protáhla v délce několika kilometrů do pouště na sever a východ. Centrum leží okolo laguny a nachází se v něm odpočinkové zóny, tržnice, muzea i parky.

Ostrov praporů (Flags Island) je dominantou zálivu. Byl nazván podle množství stožárů se státními vlajkami. Pozoruhodná je na něm šestice paláců s kupolí v islámském slohu, jsou obehnány mřížemi a střeženy; byly vystavěny v letech 1970-73 pro ministerstva, a poslední – největší pro parlament.

Mešita krále Fajsala - pojme na tři tisíce věřících; svou velikostí a výstavností mramorových obkladů a náleží po mešitách v Mekce, Casablance a Abú Dhabí k největším na světě. (dominantou za ní je hotel Radisson SAS)

Etisalat - výšková budova červenohnědé barvy s kulovitou nástavbou, slouží původem kanadské telekomunikační společnosti Etisalat, která má v S.A.E. monopolní postavení.

Monument Samostatnosti a fontána - kamenný památník při křižovatce silnic od Dubaje.

Meredža - unikátní komplex 22 budov starého města, nazvaný nyné Srdce Šardžy (The Heart of Sharjah). Unesco jej roku 1998 prohlásilo za chráněnou památku a od toho roku se postupně opravuje a rekonstruuje. Zahrnuje pět původních tržnic (bazarů). Z nich 2 kamenné výstavné budovy jsou situovány mezi autobusovým nádražím, okrskem výškových staveb a přístavem.

Central soukh - první dvojice bazarů za autobusovým nádražím smšrem do nového centra, pochází z konce 19. století a má dvojici klenutých hal a obklady z ornamentálně zdobených glazovaných dlaždic, dnes slouží především šperkařům.

Al Jamail soukh - největší centrální kamenná tržnice v přístavu, sloupová architektura s kupolemi (v sousedství Rybího trhu), je do roku 2014 v rekonstrukci.

Další část tržní osady se rozkládá podél Al Corniche street, pokračuje za staveništěm a skladišti rybího trhu o cca 2 km dále na východ prostřídána moderními výškovými budovami, jde o soustavu původně obytných domů a tržnic (nejkrásnější z nich jsou Al Arsah a Al Eslah), dnes je zde rozeseto několik správních budov, památníků, mešita, 18 muzeí, ale také jeden hostel.

Pevnost Al Hisn - původně britská vojenská základna, budova na lichoběžníkovém půdorysu se dvěma válcovými věžemi, dnes situovaná uprostřed ulice Al Hisn, do roku 1914 v rekonstrukci.

Al Eslah školní muzeum

Dům keramiky

Šaržské centrum pro umění arabské kaligrafie a ornamentu (Sharjah Centre for Art of Arabic Calligraphy and Ornamentation)

Muzeum islámské civilizace (Museum of Islamic civilisation), nejvýznamnější na Arabském poloostrově, v monumentální nové budově je umístěno několik expozic, kavárna a knihkupectví. Naučná expozice v přízemí seznamuje návštěvníky s vkladem Arabů ke světovým dějinám věd a kultury v oblastech astronomie (měřicí technika: astroláby, ekvatoriály, kompasy, mapy hvězdné oblohy, glóbusy) a medicíny (chirurgické nástroje, lékárny), kde rozvíjeli především antickou tradici řecké vědy. V historii kultury a náboženství je představena jako progresivní oblast architektury. Stavební typy pohanské káby a islámské mešity byly vyvozeny jednak z civilní antické architektury římské, a dále z byzantské chrámové architektury. Dějiny uměleckých řemesel reprezentuje zejména kaligrafie a ukázky knižní malby, sklářství a glyptiky, glazované keramiky, kovolitectví, kovotepectví a šperkařství. V dalších sálech jsou podle oborů vystaveny umělecké sbírky. K nejpočetnějším patří zbraně a výstroj, nádobí a náčiní od raného středověku do 1. poloviny 20. století z celého arabského světa od Maroka, Španělska a Egypta přes Turecko, Sýrii, Jordánsko až po Persii.

Archeologické muzeum - vystavuje bohatý materiál hmotmé kultury z období od 3.tisíciletí př. n. l. až do 19. století n. l., v nejstarších obdobéch převládal vliv řemesela umění Perské říše.

Muzeum krásných umění - , sídlo Společnosti pro současné umění; pořádá výstavy současného arabského umění

Od počátku 19. století byl ve městě důležitý námořní přístav, dnes funguje především pro menší obchodní lodě, často krásné historické koráby s vyřezávanou kuželkovou balustrádou na zádi. Lokální dopravu mezi Ostrovem a praporů a zátokou obstarávají malé motorové lodi.

Městská autobusová doprava propojuje Šardžu a připojené vesnice.

Z autobusového nádraží Al-Jubail jezdí autobusy především do Dubaje a Abú Dhabí, kam jezdí místní obyvatelé za prací.

Mezinárodní letiště funguje od roku 1932.

Vývoj počtu obyvatel zachycuje tabulka:[1]