Seymourové

Erb vévodů ze Somersetu

Percy Seymour, 18. vévoda ze Somersetu, před rodovým sídlem Bradley House (Wiltshire)

Titul vévodů ze Somersetu byl udělen rodině Seymourů po bezdětné smrti Henryho Fitzroye, vévody ze Somersetu, nemanželského syna Jindřicha VII. Na vévodu ze Somersetu byl v roce 1547 povýšen Edward Seymour (1500-1552) díky svému příbuzenskému vztahu ke královské rodině (jeho sestra Jane Seymourová byla třetí manželkou Jindřicha VIII. a matkou Eduarda VI.) Edward Seymour byl v roce 1552 popraven, jeho rodině byl zabaven majetek a odňaty tituly. K navrácení majetku došlo částečně již v roce 1558, později byl z bývalé titulatury obnoven alespoň titul hrabat z Hertfordu, ale titul vévodů ze Somersetu získal rod až po anglické revoluci a restauraci Stuartovců v roce 1660 v osobě Williama Seymoura (1587-1660). Charles Seymour, 6. vévoda ze Somersetu (1662-1748), byl vlivným dvořanem a významně rozšířil rodový majetek převzetím dědictví po vymřelé rodině hrabat z Northumberlandu. Jeho syn Algernon (1684-1750) byl v roce 1749 navíc povýšen na hraběte z Northumberlandu a z Egremontu, po jeho úmrtí bez potomstva byla rodová titulatura rozdělena na tři části. Northumberland jako vévodství přešlo na spřízněný rod Smithsonů, titul hraběte z Egremontu zdědil Algernonův synovec z rodu Wyndhamů a vévodství Somerset převzala mladší větev Seymourů v linii baronetů z Berry Pomeroy. V 19. století rod krátce užíval původní rodové jméno St. Maur, v roce 1863 také získali titul hraběte ze St. Maur s platností pro celé Spojené království (titul vévodů ze Somersetu platil pouze v Anglii).

K významným rodovým sídlům patřil zámek Petworth House (Sussex), který zdědil šestý vévoda ze Somersetu po hrabatech z Northumberlandu a ten se také zasloužil o jeho radikální přestavbu koncem 17. století. Bohaté umělecké sbírky v prostorách zámku soustředil ale až nástupnický rod Wyndhamů, který jej zdědil v roce 1750. V 19. století vévodové ze Somersetu vlastnili také řadu menších sídel v různých hrabstvích (Stover Lodge v Devonu)

Erb markýzů z Hertfordu

Zámek Ragley Hall (Warwickshire), hlavní sídlo markýzů z Hertfordu

Hertford je hrabství se stejnojmenným hlavním městem nedaleko od Londýna. Od roku 1138 užíval titul hrabat z Hertfordu rod Clare (později též hrabat z Gloucesteru), v roce 1314 splynul titul s korunou. Až roku 1537 byl na hraběte z Hertfordu povýšen Edward Seymour (1500-1552), který patřil k významným osobnostem za vlády Eduarda VI. a později získal navíc titul vévody ze Somersetu. R. 1552 byl však popraven a tituly byly rodině odňaty. Edward Seymour (1537-1621) získal později zpět alespoň titul hraběte z Hertfordu (1559). Roku 1641 byl pak Hertford pro Williama Seymoura povýšen na markýzát. Na počátku restaurace byl rodu Seymourů obnoven také titul vévody ze Somersetu (1660) a tituly tak opět splynuly. Když roku 1750 zemřel Algernon Seymour, 7. vévoda ze Somersetu (zároveň byl hrabětem z Northumberlandu, hrabětem z Egremontu) jeho tituly byly rozděleny na tři díly mezi příbuzenstvo, ale markýzát Hertford načas zanikl. Samostatný hraběcí titul a později markýzát z Hertfordu byl udělen rodu Seymour-Conway, což byla vedlejší větev rodu vévodů ze Somersetu odštěpená v 16. století. Roku 1703 získala tato větev titul baronů z Conway a později z toho vzniklo nové rodové jméno Seymour-Conway. Francis Seymour-Conway, 2. baron Conway (1718-1794), byl pak v roce 1750 povýšen na hraběte a nakonec v roce 1793 i na markýze z Hertfordu a na hraběte z Yarmouthu. Následník markýze užívá titul hraběte z Yarmouthu.

Unikátním rodovým sídlem je zámek Ragley Hall v hrabství Warwickshire. Toto panství koupil první markýz z Hertfordu roku 1750 a vzápětí nechal přestavět původní zámek z roku 1780. Se stavbou a několikerými úpravami zámku jsou spojena jména známých architektů (např. James Wyatt) a současná podoba zámku představuje jednu z nejlepších ukázek palladiánské architektury. James Wyatt projektoval pro prvního markýze také další zámek, Sudbourne Hall v Suffolku. Dalším sídlem této rodové větve byl palác Hertford House v Londýně, který je dnes znám jako bohaté muzeum malířství pod názvem Wallace Collection.

Panství s hradem Berry Pomeroy v Devonu získal v roce 1547 lord protektor Edward Seymour, 1. vévoda ze Somersetu, od původních majitelů z rodu Pomeroy. Somerset pravděpodobně panství nikdy nenavštívil a po jeho popravě v roce 1552 byl majetek rodině zabaven. Jeho syn Sir Edward Seymour (†1593) dosáhl po složitých jednáních v roce 1558 navrácení části majetku, hrad Berry Pomeroy nechal přestavět a učinil z něj své hlavní sídlo. V další generaci pak Sir Edward (1563-1613) získal v roce 1611 titul baroneta (Baronet Seymour of Berry Pomeroy). Z této rodové linie vynikl Sir Edward Seymour, 4. baronet (1633-1708), který zastával funkce ve vládě, u dvora a dvakrát byl předsedou Dolní sněmovny. Z jeho potomstva pochází současná linie vévodů ze Somersetu i markýzů z Hertfordu.

Hrad Berry Pomeroy zůstal opuštěn již koncem 17. století, kdy předseda Dolní sněmovny Sir Edward Seymour nechal postavit zámek Bradley House (Wiltshire) blíž k Londýnu. Zámek byl v 19. století kvůli vysokým finančním nákladům na údržbu přestavěn v mnohem menších rozměrech. Poblíž zámku Bradley House je kostel Všech Svatých, který od 19. století slouží jako pohřebiště vévodů ze Somersetu. V době romantismu v 19. století se zvýšil zájem o zříceniny hradu Berry Pomeroy, které nechali Seymourové zakonzervovat a zpřístupnili je pro veřejnost. Hrad Berry Pomeroy je dodnes majetkem rodu, ale spravuje jej organizace English Heritage.