Edward Hobart Seymour

Admirál Edward Hobart Seymour (1903)

Pocházel ze starého šlechtického rodu Seymourů[1], narodil se jako mladší syn reverenda Richarda Seymoura (1806–1880), kanovníka ve Worcesteru. Po otci byl vnukem admirála Sira Michaela Seymoura (1768–1834) a synovcem admirála Sira Michaela Seymoura (1802–1887), admirálem byl také jeho bratranec Sir Michael Culme-Seymour (1836–1920). Do Royal Navy vstoupil v roce 1852 a jako praporčík se v Černém moři zúčastnil krymské války. Poté pod velením svého strýce Michaela sloužil u břehů Číny a zúčastnil se druhé opiové války. Po návratu do Anglie si na cvičných lodích doplnil vzdělání v Portsmouthu a jako poručík se pak vrátil do Číny. Od roku 1863 sloužil v Portsmouthu a v roce 1866 byl povýšen na komandéra. Poté vystřídal službu u břehů Irska a západní Afriky, kde bojoval proti pirátům. V roce 1873 dosáhl hodnosti kapitána a krátce působil na Royal Naval College v Greenwichi, následně velel několika bitevním lodím v Lamanšském průlivu a Středozemním moři, v letech 1887–1889 byl námořním pobočníkem královny Viktorie. V roce 1889 dosáhl hodnosti kontradmirála a v letech 1894–1895 byl zástupcem vrchního velitele v Lamanšském průlivu. V hodnosti viceadmirála (1895) byl superintendantem námořních rezerv a v roce 1897 byl jako rytíř Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir.^[zdroj?]

V letech 1897–1901 byl vrchním velitelem Royal Navy u břehů Číny (China Station) a v této funkci měl důležitou úlohu během boxerského povstání, kdy velel mezinárodnímu spojeneckému útoku na Peking. V této době se uplatnil také jako diplomat.[2] Po návratu do Anglie byl slavnostně uvítán v Portsmouthu a představitelé vlády jej navštívili na jeho vlajkové lodi. V roce 1901 byl povýšen na admirála a za zásluhy během boxerského povstání byl dekorován velkokřížem Řádu lázně. V letech 1902–1905 zastával funkci prvního námořního pobočníka krále Eduarda VII. a nakonec získal nejvyšší možnou hodnost velkoadmirála (Admiral of the Fleet, 1905). V roce 1906 obdržel velkokříž Viktoriina řádu a v roce 1909 byl jmenován členem Tajné rady s nárokem na oslovení Vysoce ctihodný The Right Honourable). Do výslužby odešel v roce 1910 a poté žil v soukromí v Maidenheadu v hrabství Berkshire. Byl autorem pamětí My Naval Career and Travels vydaných v Londýně v roce 1911.^[zdroj?]

Kromě již zmíněných britských vyznamenání byl dále nositelem Řádu za zásluhy. Za účast v boxerském povstání získal několik ocenění také od zahraničních mocností. Byl nositelem pruského Řádu červené orlice, japonského Řádu vycházejícího slunce a ruského Řádu sv. Alexandra Něvského. Dále získal Námořní záslužný kříž ve Španělsku a obdržel čestný doktorát na univerzitě v Cambridge.[3]